Jestli mě něco ubíjí, je to stereotyp. Jestli mě něco ničí, jsou to neustálé změny. A mezi tou pumou v kleci a štvanou lesní zvěří se snažím najít vnitřní klid a rovnováhu. A klíče od klece. Když máte pod kontrolou dvířka, kterými můžete procházet dovnitř i ven podle vlastní potřeby, je vyhráno. Chci být raději pumou než laňkou.
Podle hvězdných znamení jsem Býk. Takové to urputné rozložité zvíře s očima podlitýma krví, které není radno píchat do boku. Dlouho stojím nehnutě a funím, až se ze mě kouří. Hodně vydržím. Ale jak někdo máchne červeným hadrem už moc blízko a intenzivně, neznám bratra. I když jsem se narodila prý o dva týdny dříve (co kdyby mi na světě něco uteklo?) a měla jsem být Blíženec, je nakonec všechno správně. Prostě mě neštvěte, jo?
Když nejde o život, jde…
Když byla naše dcera malá, namalovala mě jako slona. Velkého přes celý výkres, od kraje ke kraji. Kromě jednoho koutku, kde se krčil malý tygr. Zadání znělo: namaluj svoje rodiče jako zvířátka. S dítětem má člověk pořád o čem přemýšlet. Já myslím, že ten mrštný tygr v koutku si žije svobodněji. Ale výklady tohoto raného výtvarného díla se liší jak z pohledu slona, tak tygra, tak paní psycholožky, která to diskrétně označila za disgrafii. My se tomu doma všichni smějeme, a to je asi ten nejlepší způsob interpretace.
Pokud jde o zvířata, která mám nejraději, tak jsou to opice. Vždycky jsem chtěla mít jako Pipi svého pana Nilsona, bez koně bych se obešla. Šimpaňátko, orangutaňátko, gorilátko, jsou tak roztomilé! V určitém věku jsem si občas pořídila opičku na rameno jiným způsobem, ale ani to už nedělám. Bolí z toho hlava a stojí to peníze. To si raději našetřím na jiné zvířátko, které bych chtěla mít doma.
Naše Leontina byla skutečně přítelem nejvěrnějším. Labradorka s chytrýma očima a světlými fleky na čumáku, statnou postavou a radostí ze života. Kdo nikdy neměl doma psa, kterého by miloval a který by miloval jeho i celou rodinu, tak to asi nepochopí. Tak strašně nám chybí! A jsme vděční za každý den z těch skoro 14 společných let.
Doma teď žijeme s pískajícím morčetem, které sice krmím, ale ani v nejmenším netoužím si ho pochovat. A akvarijní rybičky nejsou zrovna ten nejlepší parťák pro hovory z očí do očí.
Situace je vážná, ale ne zoufalá. Pořád mám doma ještě dva Raky. Jsou citliví, laskaví, milující a dělají úplně všechno naopak, než by si funící Býk představoval.
I tak je miluju a bez milosti zadupu do země každého, kdo by se o ně otřel.
Zvířata v nás i kolem nás nám nastavují zrcadlo, jak by řekl klasik. Dobrá chvíle zamyslet se nad tím, jestli je nezbytné je držet v kleci nebo je pustíme na svobodu v naději, že se sami dobrovolně zase vrátí do bezpečí. Klíče v ruce máme nejen proto, abychom jimi jednou za rok zvonili, ale abychom si tu svobodu mohli také každý den užívat. Opustit klec vlastních předsudků, obav, strachů a nedůvěry je snadné. Stačí otevřít vrátka. Jestli ven vyjdete, vyletíte, vyběhnete nebo se vyplazíte záleží jen na tom, co jste za zvíře.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayZachraňte Úžasnou Báru I.
gutentor-overlayBez obalu
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry III. – pokračování
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry III.
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry II.
gutentor-overlayRoad trip s knihou Svět Úžasné Báry I.
gutentor-overlayPsát budou stroje. A kdo to bude číst?
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář