#270 Na Toníčka!

Dvě děti na laviččce, jede z nich je novorozené miminko.
Foto: Pixabay

Pokud opět postrádáte několik blogů, jste v obraze. Kromě dvou dnů hledám i klíče od auta, zubní kartáček, kaktus a rám na obraz. Zatímco věci i dny mizí v červí díře, děti přibývají. Do skříně s alkoholem jsem si už proklestila cestu. Tak na Toníčka!

Poslední, tedy doufám, zmínka o malování v našem domě. Firmu Malování s radostí si člověk vybere v očekávání dne plného pohody a legrace, při kterém vám mimochodem vymalují polovinu domu. My jsme si to s mužem opravdu užili, protože jsme po třech dnech stěhování a příprav najednou nemuseli dělat nic. Jen jsme čekali, co se kde uloupne, spadne, praskne, nepůjde přemalovat. Když bydlíte v domě starém skoro dvě století poslední půl století, jste na potíže připraveni.

Nastaly v koupelně, kde se odjakživa dějí ty nejpodivnější věci. Když jsme tam dělali podlahu, našli jsme díru, tunel. Muž do ní strčil kovovou lopatku a šátral hloub a hloub, až mu ta lopatka vyklouzla. Už se nikdy nenašla. Dole v přízemi nevypadla a shora jsem nedovolila po ní pátrat, aby mi v meziprostoru nezmizel i můj muž. Kdo by potom mohl za všechna příkoří, která jsou mi činěna?

Na klenbě se začala malba loupat, až jsem se skoro obávala, že se objeví nějaká freska a státní památkový úřad nám nedovolí se koupat další dva roky. Za pomoci ventilátoru a fénu se nakonec podařilo stěnu vysušit a udržet pohromadě.

Pokud by v naší rodině někdo upsal duši ďáblu, vím, kudy by s ním Mefistofeles uletěl. Můj muž čte pouze deník Sport, takže spí klidně a nezatěžuje si hlavu faustovskými konstrukty. Všechno je tak, jak má být. V každé rodině stačí jeden intelektuál, aby vytvořil dost problémů pro všechny ostatní.

Malíři odjížděli s pochybnostmi o radosti z malování, kterou deklarují, ale my jsme nadšeni. Zvláště ta barva ostružinové zmrzliny se opravdu povedla. Kousek jí vidím ze svého křesla v pracovně, kde se sice nemalovalo, ale stala se skladištěm všeho možného. Než jsem si sem proklestila cestu, trvalo to jeden a půl dne. Takže ano, mám zpoždění, ale taky je vymalováno!

Začala jsem Toníčkem, Toníčkem i skončím. Další přírůstek do naší alternativní valašské rodiny pokračuje v trendu starých českých jmen. Současné maminky kolem mne jsou naprosto skvělé a obdivuhodné. Já jsem taková nikdy nebyla, a mrzí mě to. Když vidím, s jakým klidem přivádějí na svět další a další děti, naplňuje mě to velkou radostí a optimismem. Tato generace je opravdu jiná, víc v klidu. Kromě všech apoštolů máme v rodině i nositele dalších tradičních jmen, nově Antonína. Tak ať se ti na světě líbí!

Závěr dne #270 zní: Byl to den jako malovaný, který neskončil odletem čerta, ale příchodem anděla.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Foto: Pixabaygutentor-overlay

Ženy sobě

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou…
Kouzelný supermarketgutentor-overlay

Kouzelný supermarket

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem…
Šťastný nový rokgutentor-overlay

Šťastný nový rok

Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory.
Životní optimismusgutentor-overlay

Životní optimismus

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.
Nalejme si horké kávygutentor-overlay

Nalejme si horké kávy

Vodník potřebuje hrnek s pokličkou, aby mu dušičky neutekly. Já potřebuju hrnek s podšálkem, abych si kávu opravdu vychutnala.
Mladické nerozvážnostigutentor-overlay

Mladické nerozvážnosti

Když máte velký dům jako my, můžete schovávat velkou spoustu věcí. Nepotřebných je většina, uznávám, a také se snažím v…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*