Ženy sobě

Foto: Pixabay
Foto: Pixabay

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou velkorysí, nezabývají se blbostma a navíc pěkně voní. Ale zatímco podobných mužů každým rokem ubývá, alespoň v mém světě, potkávám stále více inspirativních a zábavných žen.

Odjakživa se snažím mít hledí otevřené a nezapadnout do nějaké názorové škatulky.

Neumím odpovědět na otázku, zda jsem feministka, rebelka, radikálka, oportunistka nebo mamina. Mám prostě od každého kousek. Mým hlavním životním cílem je rovnováha. Jin a jang.

Rovnováha není nic statického, nehybného, naopak. Co je bez chvění, není pevné. Jako ten provazochodec, co vyrovnává krok pomocí dlouhé tyčky, se snažím procházet životem a rovnat si záda pokaždé, když mě něco vychýlí na jednu nebo druhou stranu. Ani nemusím chodit po provaze, někdy se člověk pěkně zakymácí, i když má pod nohama pevnou zem.

Pomoci se mi dostává hlavně od žen, kamarádek, spřízněných duší. V našem věku už odpadá holčičí soupeření, kdo je hezčí, atraktivnější, chytřejší, o koho mají kluci – nebo často právě ten jeden vyvolený – větší zájem. My víme, jaké jsme, co dokážeme, a velmi často to zvládneme i bez mužské spoluúčasti. V záři těchto úžasných žen se ráda vyhřívám a předu si blahem. Vůbec nezáleží na tom, jestli jsou to umělkyně z velkého světa nebo maminky na mateřské nebo dávné přítelkyně, které tvoří záchrannou síť pro případ, že mi v životě ani ta balanční tyč nepomůže a řítím se někam dolů. Bohužel je to častěji, než bych chtěla. Bohužel si za to můžu sama, bez ohledu na okolnosti vnějšího světa. Protože chci být pořád lepší a úžasná. A ono to nejde a ono to občas pěkně bolí. Ale stejně vždycky vstanu a jdu dál.

Dnešní příspěvek dne #298 je s láskou věnován všem úžasným ženám v mém životě, které tam byly, jsou i těm, co teprve přijdou. Ženám, které vytrvale bojují proti nespravedlnosti, předsudkům, pravidlům mužského světa. Ženám, které nebojují vůbec a stačí, že jsou, aby se svět kolem nich měnil sám. Ženám s laskavým srdcem a chytrou hlavou, které jsou vždycky připraveny pomoci, povzbudit, poradit, inspirovat. Ženám, jakou bych sama jednou chtěla být.

Vaše Bára

Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…
Expedice CHIMÉRA VIII.

Expedice CHIMÉRA VIII.

Těch po zuby ozbrojených vojáků se prý v Acapulcu bojí jen turisté, které mají chránit. Celé město má nejlepší léta…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*