Dnes sedám před prázdnou stránku a píšu automatický text. Tedy nepřemýšlím, nedumám, nepřipravuju si žádné argumenty pro žádnou stranu, protože není téma, nejsou strany, je jen klávesnice, Word a já. Píšu bez přemýšlení, co mne napadne.
Protože, řekněme si upřímně, každý den zlaté vejce nevysedíš, a já opravdu nemám prostor věnovat své výzvě každý den celý den.
Prostě ráno sednu a šup šup. A dnes šup, šup, nic. Hlava plná jiných starostí odmítá generovat literární dílko jakékoliv úrovně. Jenže my víme, jak řekla jedna 102letá Japonka, den, kdy přestanu běhat, bude mým posledním. Den, kdy přestanu dodržovat svou psací disciplínu, bude začátkem konce. Takže znovu na začátek.
Automatické psaní je jako automatická kresba. Schválně, vyzkoušejte si to někdy. Nemít v hlavě žádnou konkrétní představu, a přece tvořit. Vždycky nějakou čáru uděláte, vždycky najdete pár slov, která poskládáte za sebe. Že to nedává smysl, že to není zázrak, na tom až tak nezáleží. Pokud je smyslem výzvy vytrvat za každou cenu, tak toto je ta cena. Navíc zveřejněná na internetu, vystavená posměškům a kritice, odsouzená viset (na síti) pro výstrahu ostatním.
Chybí mi tvůj sarkasmus, napsala mi včera C. do zprávy. Věřím, mně také chybí. Sarkasmus totiž, i když je sžíravý, je dokladem nějaké intelektuální činnosti. Sarkasta – sarkastik – sakra jak se jen tomu člověku, co srší sarkasmem, říká? – se totiž snaží o trefnou kritiku, která vyžaduje určitou znalost problému. Jako existuje sebeironie, existuje také sebesarkasmus? Musím se podívat do slovníku a NENÍ to prokrastinace. Je to potřeba přijít věcem na kloub.
No tak to jsem si teda dala. „Sarkasmus (řec. doslova „řezání do masa“) označuje kousavou, zraňující řeč, obvykle vyjadřující i jisté pohrdání. Na rozdíl od ironie, která se dovolává porozumění, chce být pochopena, sarkasmus spíše komunikaci přerušuje a odmítá. K sarkasmu patří kus cynismu, zmírněného jen tím, že se k někomu obrací a vyslovuje.“
No tak nevím, moje milá C., jestli ti chybí mé pohrdání, nebo cynismus nebo ironie. Každopádně je krásné, že na mě myslíš. Ťuťuťu, ňuňuňu. Ovšem spíše než černým humorem bych tě nakazila černým kašlem. Tak proto musíme ještě pár dní bez sebe vydržet!
Závěr dne #332 zní: Když nemůžeš, zapni autopilota. Automaticky dokážeme dělat mnohem víc věcí, než si myslíme, i když zrovna nemyslíme.
Vaše Bára
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář