#48 Prodloužený čas

Staré hodinky v písku
Foto: Pixabay

Stále se držím moudré myšlenky, že se nemám trápit tím, co nemohu změnit. Přiznávám, trochu mi ale spadl řemen. Když se na něco rok chystáte, a pak je všechno jinak, je to velká škola pokory. Olympionici o tom ví své. Změnit to nemohou, uvnitř duše to bolí, ale rozum moc dobře ví, že je to správné rozhodnutí, odložit sportovní svátek na příští rok. Rozhodne jen to, jak ten prodloužený čas přípravy využijí. Jestli odloží i rozhodnutí o ukončení sportovní kariéry. Jak předělají tréninkový plán. Jakou najdou novou motivaci, když se cíl z dohledu posunul za horizont. A lépe na tom nejsou ani všichni ostatní.

Nouze naučila Dalibora housti, pamatujete? I vězeň se může naučit mnoho nového, využít zdánlivě marný čas izolace k něčemu skvělému. A skladník si může přečíst Vergilia v originále. I v době zavřených státních hranic stále ještě můžeme cestovat za hranice všedních dnů. Limity jsou jen v naší hlavě. Někdo je Tulák po hvězdách. Někdo se naopak přesně přizpůsobí novým podmínkám a rozjede nové podnikání ze svého obýváku. A mnoho z nás prostě věnuje čas rodině a sobě samému. Žádná z možností není špatně.

Všichni nemusí šít roušky ani bojovat o přežití ekonomiky, zachraňovat svět novými vynálezy či bojovat v první linii. My čekáme v záloze a sbíráme síly, protože naše doba ještě určitě přijde.

Zrození Úžasné Báry budu muset odložit. I kdyby nakrásně opadla pandemie a svět se vracel do svých kolejí, lidé se budou bát.  Někdo kýchne a hosté se kvapem rozutečou. Každý se bude snažit v soukromém i pracovním životě dohnat resty, napravit škody. Ještě to není definitivní rozhodnutí, ale vypadá to, že jsem i já získala prodloužený čas. (Mimochodem, to je název moc krásného filmu s Milošem Kopeckým.) Nevím, jestli vydržím ještě psát svůj blog. Nevím, jestli teď opravdu zhubnu a dostanu se do kondice. Nevím, jestli mé pozvání přijmou hosté i v náhradním termínu a jestli to bude tak skvělé, jak bych si přála. Nevím, ale budu se snažit. Žal se odkládá, změna termínu. A ten čas navíc, prodloužený čas, beru jako novou výzvu. Podpoříte mě?

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…
Expedice CHIMÉRA VIII.

Expedice CHIMÉRA VIII.

Těch po zuby ozbrojených vojáků se prý v Acapulcu bojí jen turisté, které mají chránit. Celé město má nejlepší léta…
Expedice CHIMÉRA VII.

Expedice CHIMÉRA VII.

Acapulco je pulsující město v zálivu ve tvaru písmene U, které se stále rozrůstá, zejména luxusní část Diamante zabydlela i…
Expedice CHIMÉRA VI.

Expedice CHIMÉRA VI.

Už nikomu nevěříme, že doba dešťů skončila, i v jejím čase prý prší maximálně hodinu denně, mezi čtvrtou a pátou…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*