#171 Jen tak pro radost

Zasněžené stromy se sklánějí nad zasněženou silnicí
Foto: Pixabay

Věřte, nevěřte, jsou lidé, kteří tento blog čtou pravidelně, ba co víc, dožadují se pokračování. A tak k dnešnímu usínání nebo zítřejší ranní kávě píšu jeden blog jen pro tebe, ty víš kdo J. Úplně vidím ten obrovský vysoký hrnek plný rozpustné kávy a mléka, který snídáš. Já si dám malého, silného turka. Před spaním i po probuzení, kdykoliv.

To se lehko řekne, napiš nějaký pěkný blog. To je jako namalovat pěkný obrázek. Každému se líbí něco jiného. Ale tak budu se snažit vynechat migrénu, nespavost, deprese, pochybnosti, a mohlo by to vyjít. Bez tmy se ale nedá popsat světlo, řekla mi nedávno C. Něco na tom bude.

Ranní káva

Ranní káva

Každý z nás má své malé ranní rituály, které mu pomáhají začít den. Já, stejně…
Číst dále

Dnes mi po cestě do práce v nepřehledné zatáčce vjel do cesty náklaďák s klobáskama. V desetiminutovém monologu, který následoval po deseticentimetrovém dobržďování, jsem řidiči doporučila několik otvorů, kam by si mohl ty zvláště peprné klobásky nacpat. Úplně jsem se vyběsnila – škoda, Mi, že už nejezdíš se mnou, dnes jsem se opravdu v obrazotvornosti nadávek překonala. Sotva jsem se trochu uklidnila a smířila s tím, že se za ním potáhnu celý dlouhý kopec plný zatáček, náklaďák kamsi do mlází odbočil. Jestli si šel řidič jen odskočit nebo s klobáskou v ruce zatoužil vyplnit mé přání, to už nevím. Začal se na mě lepit zezadu nějaký hejsek v audi, tak jsem musela v úseku bez možnosti předjíždění zpomalit, abych si ho pořádně vychutnala.

Možná se vám jevím jako neurotická řidička se sklony ke zlomyslnosti, ale nic není vzdálenější pravdě.

Já mít k dispozici prázdnou silnici, jsem svěží a na duši klidná jako láma po ranní meditaci. To svět kolem je zlý, já se jen snažím osvěžit některým nezralým řidičům, co je to bezpečná vzdálenost vozidel. Zatímco oni nalepení na má zadní světla čekají, že z vozovky zmizím jako pára. Já, úžasná Bára? Nikdy! Jedu na jedničku a zpívám si. A na rovném úseku vyrazím jako postřelená srna, aby mě nestihl předjet. Do práce přijíždím zcela vyrovnaná s úsměvem na rtu, jen ta ručička na ukazateli nádrže se asi zbláznila. Inu, každá sranda něco stojí.

V práci mi naše stážistka N. sdělila, že jí chyběly mé sarkasmy. Je to chytrá holka, takže se mým komentářům tiše směje, zatímco já upouštím páru ještě pěknou chvíli. Zuřící býk v akci. Když už to vypadá, že jsem opět v pozici lotosového květu ve své zenové zahrádce, přijde mi mail, který mě naprosto vytočí, a jede to nanovo. Mí blízcí dobře vědí, proč je lepší mě nerozčilovat. Strašně dlouho vydržím klidná, ale jak mi naběhne žíla na čele, už se nedám zastavit. Dobrá zpráva je, že to tak mám i se smíchem. Jen tak něco mě nerozesměje, ale když už, tak se tomu většinou směju hodně dlouho, někdy až do konce života. Ale jinak jsem fakt normální, klidná, vyrovnaná a naprosto úžasná žena. Hlavně se mě nikdy nesnažte rozčilovat nebo předjíždět, a všechno bude v cajku.

Doufám, Alešku, že jsi ten svůj ranní džber kávy už dopil a že blog ti udělal radost. Pokud je vás víc, nenamítám zhola nic.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

uzasna_bara_

Mít plán a hýbat se

Můj nahodilý, až intuitivní experiment s vedením nahodilého, až intuitivního deníku mapujícího jeden rok jedné ženy před jedním životním milníkem ukazuje už…
co_se_deje_kdyz_mluvim_anglicky_uzasna_bara

Co se děje, když mluvím anglicky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak…
Seznam pro mimozemšťany

Seznam pro mimozemšťany

Dnes nad ránem k nám přiletělo UFO. Zelení mužíčci s tykadly přišli až do ložnice a pisklavými hlásky mi oznámili, že buď jim okamžitě dodám…
Stříbrný vítr

Stříbrný vítr

V dnešní době vulgarismů, zkratek, emotikonů a rezignace na gramatické jevy v češtině jsem se rozhodla vrátit ke klasikům. Čtu staré romány a knihy, které jsem…
Meziříčské finále

Meziříčské finále

Rok uplynul a moje kniha Svět Úžasné Báry už není žádnou novinkou. Přesto si nachází nové a nové čtenáře a čtenářky, zvláště po besedách…
Emerencie a ty druhé

Emerencie, Filipína a ty druhé

Emerencie. Filipína. Vilemína. Kredencie. Miluju procházky po starých hřbitovech. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Jiří, ale jména…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*