Michaela Bartošová je hospicovou sestrou s mnohaletou praxí. Nevyléčitelně nemocné a umírající doprovází s láskou, trpělivostí i obětavostí a oporou je rovněž jejich nejbližším. V otevřené zpovědi píše o svém trpkém dětství, dává nahlédnout do soukromí i niterných myšlenek o životě a jeho konci. Seznamuje s tím, co paliativní péče v hospicích klientům poskytuje a dělí se o velice cenné zkušenosti.
Název knížky podněcuje k zamyšlení. „Je to poslední slza bolesti, strachu, vyčerpání, odevzdání se, nebo poděkování, uspokojení a klidu?“ ptá se Michaela Bartošová, poskytující v hospici specializovanou péči lidem v terminálním stádiu nemoci. Předává hluboké znalosti a zkušenosti o tom, co umírající potřebuje, aby mohl odejít v klidu a smířen. Vysvětluje, čím se pobyt v hospici odlišuje od lůžkového nemocničního oddělení, léčeben dlouhodobě nemocných či domovů pro seniory.
V hospici je paliativní péče každému šitá na míru, aby co nejvíce ulevila od bolesti a zpříjemnila zbývající dny života. Kolektiv zaměstnanců se snaží splnit i poslední přání, přinášející mnoho radosti a vděčnosti.
Krátké kapitoly autorka podává formou zpovědi v deníku, jemuž svěřuje své pocity, názory či zkušenosti. Text doplňuje básněmi, v nichž odhaluje duševní a duchovní prožitky a oživuje vzpomínky na některé klienty včetně toho, čím ji vnitřně obohatili. Odpovídá na citlivé otázky, s nimiž se potýká nevyléčitelně nemocný a jeho blízcí.
Kromě jiného vysvětluje také některé vžité mýty o umírání a smrti, věnuje se tématu komunikace a doporučuje s blízkým mluvit, i když nereaguje. Podobně ke klientu přistupují pracovníci v hospici. Vědí, že slyší a vnímá, ale může odpovědět jen pohledem, jímž reaguje na otázky, zda a co potřebuje.
Doprovázet blízkého v posledním stadiu života znamená být mu oporou a dodávat sílu, kterou potřebuje. Přitom je třeba dbát na vlastní psychohygienu, aby se namáhavá a emočně vyčerpávající péče dobře zvládala.
Autorka přibližuje práci hospicové sestry, povolání, které miluje a vykonává s láskou a pochopením. Svojí knihou poskytuje naději a ukazuje, jak je doprovázení důležité. Čtenáře navíc motivuje, aby si vážil každé chvilky, i když není vždy vše jen dobré, byl vděčný i za maličkosti a uměl pochválit druhé i sám sebe.
Zdroj: redakce – Dana Vondrášková (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář