Pokaždé, když chci poslat odkaz na svůj blog nějakému muži, mám obavy, že bude blog vnímat jako psaní o ženách pro ženy. Jako příběhy čtenářek v časopise Vlasta. Akorát že ta čtenářka bude zároveň autorka. Ale proč by si muži neměli přečíst o tom, po čem ženy touží a o čem přemýšlejí? Vždyť ze znalosti tajemných zákoutí ženské mysli mohou přece profitovat?
Můj muž tento blog nečte, ale u něj jde o pud sebezáchovy. Jako správný Rak chce vydržet ve vztahu, který si v mladické nerozvážnosti zvolil jako ten jediný na celý život. A on také nepotřebuje zkoumat žádná má zákoutí, zná je až příliš dobře. Také moc dobře ví, že se svými názory na náš společný život se rozhodně svěřuji hlavně jemu, mamince a svému deníčku. Blog je veřejné přemítání o obecných tématech. Ne praní špinavého prádla z našeho soukromí. Ovšem ta ostražitost z jeho strany ohledně blogu není tak úplně nepochopitelná. I obecná témata se někdy nejlépe vysvětlují na konkrétním, exemplárním příkladu.
Chápu, že blog o boji se zvětšující se prostatou asi taky nebude mít moc čtenářek. Ale měl by mít. Protože mužský a ženský svět jsou propojené nádoby. Někdy raději urputně trváme na svých předsudcích a názorech, než bychom se jen pokusili (a to měkké i znamená, že my všichni bez ohledu na pohlaví) nahlédnout do deníčku protistrany.
Podtitul tohoto mého projektu zní: V každém z vás je Úžasná Bára, na jméně nezáleží. Dodávám, že nezáleží ani na pohlaví. Klidně můžete být Úžasný Bár.
Na obsahu záleží taky, ale dnes mi jde hlavně o gramatiku. Chci poslat odkaz na blog Viktorovi, svému učiteli pravopisu. Už jako matku malého dítěte a člověka, který se psaním živil, mě a všechny mé milé spolužáky z žurnalistiky vrátil pomyslně zpátky na základní školu. Psali jsme pravopisné testy na měkké i a tvrdé y tak dlouho, až jsme sami jako tvrdé y vypadali. Myslela jsem si, že vládnu českým jazykem obstojně a bezchybně, ale vyvedl mě z omylu. Ryba vyza, vlys na fasádě domu, matčino objetí. Bylo snadné stát se obětí své pýchy. Ale vytrvali jsme a já mohu potvrdit, že z tohoto pravopisného drilu těžím dodnes. Hance S. vděčím za svou touhu myšlenky formulovat a Viktorovi J. za to, že ta slohová cvičení splňují pravidla českého pravopisu i bez automatických oprav Wordu.
Hanka i Viktor mi v životě zůstali už napořád, stejně jako jejich nekompromisní nároky na mé vzdělání. Svitla naděje, že by se tito dva výjimeční lidé mohli v blízké budoucnosti potkat. Jestli k tomuto Velkému třesku dojde, napíšu o tom bezchybnou slohovku jen pro vás, moji milí, trpěliví, laskaví čtenáři obého pohlaví.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář