Rádi byste pomohli zvířatům v nouzi a stále přemýšlíte jakým způsobem? Prostřednictví adopce zvířat na dálku dokážete pro handicapované psy a kočky udělat mnohem víc, než si myslíte. Pomůžete jim tak totiž zajistit místo, kde dostanou druhou šanci na život. Staňte se jejich hrdiny a ukažte, že svět jim nabízí i ty krásné věci.
Proč adoptovat zvíře na dálku?
- Každý den budete žít s pocitem, že děláte kousek světa lepším
- Každý měsíc budete mít radost z e-mailu s fotografií, kde uvidíte, jak se zvířeti daří
- Nemusíte o něj přímo pečovat, a přesto mu zachráníte život
- Bez vás si sami nepomůžou
Jeden pejsek nebo kočička může mít v rámci adopce zvířat na dálku i víc virtuálních rodičů. Příspěvek je darem pro organizaci. I když budete přispívat jednomu zvířátku, nemusíte se bát, že by ostatní přišla zkrátka. Vy ale budete uvedeni u toho jednoho svého a budete o něm dostávat informace jako první.
Zvířata k adopci
Oříšek – kocourek, který přestal chodit
Oříšek náhle přestal chodit na zadní nohy: Ozvala se nám s prosbou o pomoc paní, jejíž kocourek náhle přestal chodit. Zadní nožičky tahá za sebou.Když se na ně snaží postavit, upadne. A co je ještě horší – přestal taky úplně čúrat a kakat.Bohužel není v možnostech paní zajistit mu potřebnou péči, proto jsme kocourka přijali pod svá křídla. Nemohli jsme ho přeci nechat jen tak bez pomoci.
Oříšek je momentálně hospitalizovaný: Ve chvíli, kdy se dostal na veterinu, měl už úplně plný močový měchýř i střeva. Bylo potřeba provést klystýr, aby se střeva vůbec podařilo uvolnit. Od té doby z něj naopak stolice vycházela nekontrolovaně v tekuté formě… A kvůli problémům s močením mu paní doktorka zavedla katétr.
Vyšetření na neurologii: Hned, jak to šlo, vyrazili jsme s Oříškem na neurologické vyšetření. Pan doktor po důkladné prohlídce prozatím nedoporučil dělat magnetickou rezonanci. Má totiž strach, že i ta nejšetrnější anestezie by teď mohla Oříškovi ublížit. Místo toho navrhl, že kocourka zatím hospitalizují u sebe a postupně provedou všechna možná vyšetření, která nevyžadují narkózu. Výsledky všech vyšetření byly v pořádku, a tak bude příčina potíží nejspíš skutečně neurologická. S magnetickou rezonancí ale chtějí veterináři raději stále počkat. Prozatím s ním máme cvičit a chodit na fyzioterapie. Během pobytu na veterině navíc došlo k zásadnímu zlepšení: Oříšek začal sám vylučovat. Normálně používá záchodek jako běžná kočička. Krátce po Vánocích Oříška propustili do domácího ošetřování v dočasné péči.
Oříškovi se dobře daří: Oříšek je ztělesněná RADOST. On je tak šťastný kocour, to se ani nedá slovy popsat. Každé ráno vstává s obrovskou chutí do života. Jako by se už nemohl dočkat, co mu nový den nadělí. Všechno, do čeho se pustí, považuje za tu nejbáječnější věc na světě, ať už jde o krmení, lovení tkaniček nebo prozkoumávání dočasné péče. Zdravotně je na tom snad až překvapivě dobře. Čúrá i kaká bez sebemenších problémů a vzorně používá záchodech. Chodí poněkud specificky, ale zvládne v zásadě všechno, co normální kočka. Dojde si, kam potřebuje, vyšplhá na gauč, u misky s jídlem vydrží normálně stát na všech čtyřech… Máme z něj radost. To zlepšení je neuvěřitelné.
Ari – nemocné klubíčko
Přijali jsme maličké koťátko s velkou rýmou: Holčička byla zesláblá, teklo jí z nosu i očí. Při každém nádechu to v ní chrastilo. Teď už je Ari v teple a bezpečí. S kočičkou jsme vyrazili na veterinu, aby se na ni podíval pan doktor. Dostala antibiotika a kapeme jí do očí. Naštěstí krásně jí a díky tomu i přibírá na váze. Jakmile se Ari trochu rozkoukala, začala nám ukazovat svou vřelou a přátelskou povahu. Je moc miloučká. A taky zvědavá – ostatně přesně taková by měla šťastná koťátka být.
Ari MILUJE drbání na bříšku: Ona tedy miluje drbání všude možně, ale bříško je její slabina. Vždycky, když se dostatečně vydovádí, vyvalí se v posteli nebo na gauči a čeká, až ji někdo z dočasných pečovatelů přijde rozmazlovat. Nutno říct, že nikdy nečeká dlouho.
Věneček – nevidomé koťátko
Do rukou jsme dostali malý zbědovaný uzlíček: Vyzařovala z něj bolest, strach a beznaděj. Celý svět se k němu otočil zády a ukázal mu svou nejkrutější stránku. Společně to ale můžeme změnit! Drobeček přišel vychrtlý, měl těžkou podvýživu, příšernou rýmu a krvavý výtok z nosánku. Po odčervení z něj vyšla velká spousta škrkavek. Zkraje dokonce potřeboval krmit z ruky, jinak nechtěl papat. Věnečka jsme nechali hospitalizovat na veterině. Je to moc šikovný kluk. Zprvu býval při kontaktu trochu nesmělý, ale jakmile mu došlo, že už je přece v bezpečí, mazlil se a vrněl jako malý traktůrek.
Věneček nejspíš vidí: Podle prvotního vyšetření to vypadalo, že je drobeček úplně slepý. Po několika dnech čištění a léků ale začalo jedno z očiček vypadat lépe. A podle pana doktora bylo možné, že na něj Věneček nakonec přeci jen aspoň trochu vidí!
Věneček se přesunul do dočasné péče: Věneček strávil na veterině skoro tři týdny, aby se jeho stav stabilizoval. Až koncem prosince ho pan doktor propustil do dočasné péče, kde pokračujeme v léčbě. Rýmu už pan doktor dostal pod kontrolu. Největší výzvu v tuhle chvíli představoval obrovský vřed v jednom očičku. Díky léčbě se postupně stahoval, a tak jsme doufali, že ho ještě zachráníme. Druhé očko je bohužel nevratně pryč. Věneček byl ze změny prostředí celkem nervózní. Hlavně v přítomnosti lidí byl hodně nesvůj a nejlépe se cítil schovaný pod postelí. Měli jsme podezření, jestli to paradoxně nesouvisí s tím, že stále něco vidí – jenže hodně špatně. Ve výsledku pak nejspíš pořádně neví, na co se zrovna dívá – to ho může děsit…
Věneček je po operaci: V polovině ledna jsme s Věnečkem vyrazili za očním specialistou MVDr. Beránkem. Jak jsme předpokládali, jedno očičko bylo už zcela nefunkční a druhé vážně poškozené. K našemu překvapení pan doktor navrhl, že Věnečka rovnou odoperuje. Nefunkční očičko pan doktor vyoperoval. To druhé se nejprve pokusil zachránit, ale bohužel poškození bylo tak vážné, že se s ním už nedalo nic udělat… V očku zřejmě v minulosti praskl rohovkový vřed, který zasáhl až pod duhovku. Nakonec proto muselo také pryč. Teď už se Věneček zotavuje v dočasné péči. Vypadá to, že se mu po operaci ulevilo. Dokonce se zdá být mnohem klidnější a lépe reaguje na lidi.
Emil – zanedbaný buldoček
Už při prvním pohledu na Emila se v nás něco zlomilo: Věděli jsme, že si jedeme pro velmi nemocného pejska, ale na tu realitu se člověk stejně nikdy úplně nepřipraví…
Alergie a kožní problémy: Jako spousta buldočků Emil trpí alergiemi a kvůli nedostatečné péči původních majitelů ho příšerně svědilo úplně celé tělo. Paní doktorka na veterině potvrdila, že na kůži zuří silný zánět, všude jsou bakterie a kvasinky. Není divu, že se chudák Emil drbe až do krve. Emík proto od paní doktorky dostal speciální šampón, ve kterém se teď bude pravidelně koupat. Dobrá zpráva je, že koupele na tyhle problémy fungují dobře a relativně rychle, takže během pár týdnů by mu mělo být mnohem lépe. Bakterie a kvasinky se pak našly i v ouškách… Problém je, že je zvukovod hodně uzavřený, takže se do něj nedá pořádně podívat a zjistit, jak to vypadá hlouběji. Emil má taky v ouškách výrůstky. A k tomu všemu máme podezření, že možná vůbec neslyší a nevíme, jestli je to tak od narození, nebo jde právě o důsledek zdravotních problémů.
Problémy s páteří: Kromě kožních problémů má Emil něco špatně i s páteří. Špatně se mu vstává a chodí, „šmajdá“ a občas zadní nohy prostě jen tahá za sebou. Taky je inkontinentní. Hygienické návyky sice má a venku si umí dojít, ale potom mu moč samovolně uniká i bez jeho vědomí… Vzali jsme ho proto na neurologii. Potíže budou nejspíš vycházet od páteře. Víc o příčině a možnostech řešení zjistíme po magnetické rezonanci. Při té se rovnou udělají i snímky hlavy, takže zároveň uvidíme, jak jsou na tom ta ouška.
Emil byl na magnetické rezonanci: Emílek podstoupil specializované MRI vyšetření na neurologii. Nálezů bylo hned několik a nejsou vůbec veselé. V přední části páteře došlo k zúžení míchy, což Emilovi komplikuje pohyb, navíc to může způsobovat i bolesti předních nožek. Taky mu několik plotýnek lehce tlačí na nervy na levé straně, což trochu oslabuje levou zadní nohu. Další problémy se našly i v oblasti hlavy. Jednak má Emílek malou lebku a část mozku z ní proto vyčuhuje směrem ke krční páteři. Největší potíž jsou ale uši, které jsou plné tekutiny a zánětu. Levé ouško je ještě navíc úplně neprůchozí a Emil na něj ani neslyší. Vesměs jsou to skoro všechno takové ty typické buldočkovské problémy. Emil je tak další chudáček, který dojel na lidskou hamižnost a touhu po penězích na úkor zdraví a kvality života zvířete…
Co bude s Emilem dál? V prvé řadě chceme výsledky konzultovat ještě s dalšími veterináři, abychom zvolili ten nejlepší postup. Problémy je pořád možné podchytit tak, aby Emíkovi v životě nezpůsobovaly žádné trápení. A na tom teď budeme pracovat. Momentálně půjde nejspíš hlavně o fyzioterapie, které by měly pomoct s problémy s páteří. Dál budeme řešit i zánět v uších. Uvidíme, jestli se je ještě podaří zachránit, nebo bude potřeba odstranit zvukovody. K tomu samozřejmě dál řešíme i jeho alergie a kožní problémy.
Duše bojovníka: I přes problémy je Emil stále plný života. S každým je hned kamarád a dožaduje se pozornosti a mazlení. Miluje hračky i ostatní pejsky, se kterými si chce taky hrát. Jeho tělíčko na tom možná bylo velmi špatně, ale jeho duch byl naštěstí nezlomný. Emila teď čeká náročná cesta, ale konečně je to cesta, která povede ke spokojenému životu.
Emílek vypadá už po dvou týdnech viditelně lépe: O Emila pečujeme velmi svědomitě a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Už po dvou týdnech byly vidět první větší změny. Tělíčko Emila díky lékům a pravidelným koupelím svědí výrazně méně, což je pro něj ohromná úleva. Konečně se třeba dokáže v klidu vyspat bez potřeby se neustále drbat. Díky pravidelnému chození ven se mu taky začala velmi zlepšovat i fyzička. Procházky Emíkovi navíc dělají obrovskou radost. Je zvědavý, všechno chce zkoumat, dokonce se chce kamarádit i s kolemjdoucími pejsky. Tetička s ním už taky začala doma pozvolna cvičit a domlouváme první termíny na fyzioterapie. Na druhou stranu, jak se Emil v dočasné péči rozkoukal, začaly se projevovat i problémy s chováním. Původní majitelé mu očividně nenastavili žádné hranice, takže je docela panovačný a rozmazlený. A ještě navíc má separační úzkost. I na tom s ním teď proto pracujeme.
Emil začal chodit na fyzioterapie: Hydroterapie, masáž i laserová terapie – tak vypadají Emilkovy návštěvy fyzioterapie. Bude na ně teď docházet pravidelně. Zároveň s Emilem dle instrukcí dál každý den cvičíme i v dočasné péči.
Problémy s močovým měchýřem: Pozorovali jsme, že Emil nadměrně pije, a ještě navíc divně močí. Na veterině jsme proto nechali udělat SONO a rentgeny močového měchýře a výsledek nebyl vůbec dobrý. Močový měchýř nevypadal tak, jak by měl a močová trubice byla podivně roztažená. K tomu snímky ukázaly i močový kámen a sediment. Paní veterinářka proto Emílka objednala na výplach a vzorky sedimentu poslala do laboratoře. Laboratorní rozbory ale bohužel nezvládly určit, o co se přesně jednalo. To byl problém, protože Emílek měl v močovém měchýři stále pár kamínků. Podstoupil proto ještě druhou operaci, aby se odstranily. Některé kamínky byly prakticky obalené v zánětu. S tím by si podle paní doktorky neporadila ani antibiotika, takže je dobře, že se operovalo. Potíž je, že stále nevíme, co stav způsobilo a jestli se nevrátí. S paní doktorkou jsme se proto dohodli na pravidelných kontrolách bříška pomocí ultrazvuku a odběrech moči. Tak bychom případné opakování problémů měli včas odhalit. Emílek byl na veterině naprosté zlatíčko a všechny si tam omotal kolem tlapičky. První dny po operaci byl unavený a trochu „rozlámaný“. Během následujících dnů hodně odpočíval a postupně se vše vrátilo zase do normálu. Dokonce se mu po operaci trochu zlepšilo močení. Pořád nekontrolovaně „učúrává“, ale aspoň se to děje o něco méně.
Emila čeká ablace zvukovodů: Když už byl Emil v narkóze kvůli výplachu močového měchýře, udělaly se rovnou rentgeny hlavy. Ty po konzultaci doporučil specialista na problémy s ušima. Podle rentgenů jsou bohužel oba zvukovody zkostnatělé. Je to tak špatné, že nejlepší bude, když se odstraní. Pro Emila to sice znamená, že bude hluchý, ale zároveň se mu hodně uleví. Už teď slyší špatně a současný stav je pro něj extrémně nepříjemný až bolestivý. Samozřejmě jsme doufali, že se ouška povede zachránit, ale nedá se nic dělat. Operace pro něj bude nakonec vysvobozením.
Malina – fenka, které chyběla srst
Malina k nám přišla v naprosto katastrofálním stavu: Už když jsme viděli její fotky, které přišly od původních majitelů spolu s žádostí o pomoc, úplně se nám sevřelo srdce. A pak jsme si Malinku vyzvedli a zjistili, že ve skutečnosti vypadá ještě hůř. Nejen, že jí na polovině těla úplně chyběla srst, ale taky byla extrémně vyhublá. Problémy s kůží údajně začaly už před rokem, majitelé je ale nedokázali efektivně řešit. Proč byla Malina tak příšerně vychrtlá není jasné – na vině mohly být jak zdravotní problémy, tak špatné stravování.
Okamžitě jsme jeli na veterinu: Malina se hodně drbala, kůže byla zanícená a plná kvasinek. Kvasinky a bakterie pak paní doktorka objevila i v ouškách. A podle SONO vyšetření navíc neměla úplně v pořádku ani močový měchýř. Zkrátka toho bylo špatně docela dost. Malina ale pořád měla naději na dobrý život! A my jsme byli rozhodnutí udělat, vše, co půjde, abychom jí ho dopřáli. Nejprve bylo potřeba zjistit, čím konkrétně Malina trpí, abychom mohli nasadit vhodnou léčbu. Podle kožních stěrů nemá plíseň a krevní testy ukázaly několik zhoršených hodnot, ale nestačily k nalezení jasné příčiny, proto jsme museli hledat dál. Pro začátek dostala Mali alespoň antibiotika, kapičky do uší a speciální šampon, který by měl kůži ulevit.
Už po pár týdnech Malina vypadá mnohem lépe: Během dvou týdnů přibrala skoro dvě kila, a i když byla stále hubená, aspoň už nevypadala úplně jako kost a kůže. Celkově měla mnohem víc energie a síly, zvládala čím dál delší procházky a občas se pouštěla i do výkopových prací na zahradě. Paní doktorka na kontrole skoro nevěřila vlastním očím, když viděla, jak moc se Malina za krátkou dobu zlepšila. Dočasná tetička odcházela doslova zavalená pochvalami za to, jak svědomitě o Mali pečuje. Kvasinky se díky pravidelným koupelím podařilo dostat pod kontrolu, takže dál už stačilo koupání jen dvakrát týdně. Jako další na řadě bylo vyšetření moči kvůli Cushingově syndromu – výsledek byl naštěstí negativní! Za problémy tedy nejspíš opravdu stojí velmi silná alergie.
Malině začala dorůstat srst: Malina se nám mění přímo před očima! Doslova. Na bříško se jí pomalinku začíná vracet srst. Od příjmu už taky přibrala několik kilo a dostala se na svou ideální váhu. Oproti počátečnímu stavu, kdy jí bylo zřetelně vidět každé žebro, je to obrovská proměna.
Ochrnutí, falešná březost a další problémy: Malina měla poslední týdny tak krásně nakročeno, zlepšila se po psychické i fyzické stránce, přibrala, konečně jí zase začala dorůstat srst. A pak se její stav znenadání zhoršil. Na veterinu jsme jeli původně hlavně pro pravidelnou injekci proti svědění a léky na průjem. Jenže pak paní doktorka zjistila, že se Malině navíc spustila falešná březost a má i hydrometru – to znamená, že je děloha naplněná vodnatou tekutinou. A ještě k tomu všemu Malče taky ochrnula půlka obličeje a v očičku se začal tvořit vřídek. Z veteriny Malina odjela se spoustou léků, očními kapkami, ale hlavně termínem kastrace, která řeší hydrometru i falešnou březost. S oběma potížemi se chuděrka Mali potýká úplně zbytečně, protože kdyby ji původní majitelé zavčas vykastrovali, tyhle komplikace by vůbec nenastaly. Aktuálně už je Malina po kastraci, vše proběhlo tak, jak mělo a princezna se ještě ten den vrátila do dočasné péče. Jako pacientka byla Malča drobátko dramatická. Vzhledem ke všemu, čím si procházela, na to ale měla plné právo a my ji velmi ochotně obskakovali a utěšovali.
Malině ochrnula druhá polovina tváře: Maliny stav se opět nečekaně zhoršil. Ochrnula na pravou polovinu tváře a zároveň se jí zhoršilo i pravé ouško, které si neustále drbe. S takovými problémy není vůbec radno si zahrávat a Malina proto musela na magnetickou rezonanci, abychom zjistili, co se jí v hlavičce děje. Moc jsme se báli, že tam bude nějaký závažný nález, který Malině ještě víc zkomplikuje život. Pan doktor nás ale naštěstí rychle uklidnil. Ochrnutí mělo opravdu původ v oušku. Probíhal v něm totiž zánět, který narušil obličejový nerv. Naštěstí ale nebyl nijak dramatický, už to vypadá docela v pořádku a Malině by se měl cit do obličeje postupně vrátit!
Počínající šedý zákal: Všimli jsme si u Maliny dvou věcí – začaly jí slzet očka a dělalo jí problémy šero. Při večerním venčení byla neklidná, neustále v pozoru a na sebemenší podnět reagovala štěkáním. Vyrazili jsme proto k očnímu specialistovi. Od něj jsme se dozvěděli, že má Malinka počínající šedý zákal. Podle pana doktora je to ale úměrné věku a není důvod k větším obavám. Máme se teď pokud možno snažit, aby Malina očka méně namáhala, venčit ji hlavně za světla a za rok zase přijít na kontrolu. Jinak může Malina dál spokojeně fungovat, jak je zvyklá.
Vidlička – jednoočka s děravou lebkou
Tohle nebohé klubíčko zůstalo na světě úplně samo: Jedinou společnost Vidličce dělaly blechy, které ze slabého vychrtlého tělíčka vysávaly krev. Chuděrka byla příšerně zahleněná a v těle jí řádil silný zánět. Neustále jí teklo z nosu i jednoho očička. Z druhého oka zůstaly už jen nefunkční zbytky. Nejspíš se do něj dostal herpesvirus a očičko postupně úplně vyhnisalo. Uděláme vše pro to, aby se Vidlička dala do pořádku a konečně poznala i tu hezčí stránku světa. Už má za sebou ošetření na veterině, kde dostala antibiotika a po pár dnech začala vypadat o něco lépe. Taky má obrovskou chuť k jídlu. Vzhledem k tomu, jak je chuděrka vychrtlá, se není vůbec čemu divit. Je dost možné, že pocit plného bříška u nás zažila poprvé v životě.
Rýma se Vidličky stále drží: Vidlička během několika týdnů v naší péči hezky přibrala, má víc energie, ráda si hraje a mazlí se. Bohužel se jí ale pořád nedaří zbavit rýmy. Několik týdnů měla nasazená antibiotika a nějakou dobu dostávala také pravidelně inhalovat Vincentku, která měla pomoct dutiny uvolnit. Díky tomu se situace sice trochu zlepšila, ale úplně se Vidlička stále neuzdravovala. Paní doktorka proto doporučila, abychom jí po dobrání léků raději nechali udělat rentgeny hlavy a plic a také rhinoskopii, při které se specialista podívá do nosu kamerkou.
Zánět, který poškodil lebku: Vzali jsme Vidličku na rhinoskopii a CT vyšetření. Měli jsme pocit, že jsme připravení na všechno – v nejhorším scénáři jsme čekali, že se v nose najde nádor. To, co pan doktor nakonec odhalil, nás nenapadlo ani v tom nejhorším snu. Vidličce v těle zuří extrémně agresivní zánět, který jí sežral velkou část lebky. Zasáhlo to nosní přepážku, část tváře a jedno ucho. Celá hlava v důsledku změnila tvar. Zánět se dostal dokonce až do plic, které jsou taky poškozené. I pan doktor byl úplně v šoku. Říkal, že s něčím takovým se ještě nesetkal. Všechno to nejspíš začalo v oku, které Vidličce úplně chybělo už v okamžiku, kdy k nám přišla. Špatná zpráva je, že neexistuje žádný způsob, jak škody, které zánět napáchal, opravit. Vidlička má za sebou navíc už tříměsíční léčbu antibiotiky – a ani to zánět nezarazilo.
Pro Vidličku pořád existuje naděje: Pan doktor proto důkladně vyčistil vše, co se dalo, odebral vzorky na laboratorní rozbory a předepsal Vidličce jiná antibiotika, která by měla brát další dva měsíce. Její stav budeme pečlivě hlídat a pravidelně kontrolovat a uvidíme, jak se bude vyvíjet dál.
Juno – princezna, která si prošla peklem
Už jako malé kotě prodělala nemoc, která ji připravila o sourozence: Život byl k ní a jejím sourozencům krutý už od prvních dnů. Onemocněli kalicivirózou, což je nemoc, se kterou se většina dospělých koček dokáže docela dobře poprat, ale u maličkých koťátek je to horší. Juno naštěstí dokázala nemoc porazit a uzdravit se. Její dva sourozenci bohužel na veterině zemřeli.
Zánět dásní: Zdravý život si Juno bohužel neužívala moc dlouho a jeden problém vystřídal druhý. Juno se rozjel velmi ošklivý zánět dásní. Měla je příšerně zarudlé a citlivé. Pan doktor jí proto předepsal speciální gel, který jí teď dočasné tetičky nanáší dvakrát denně přímo na dásně. Taky podstoupila důkladné čištění, při kterém pan doktor odstranil nečistoty a usazený zubní kámen. Bohužel ale nejde o jednorázový problém, Juno totiž trpí juvenilní gingivitidou. Zoubky proto i dál vyžadují důkladnější péči. Každý den se musí čistit speciálním gelem a zhruba jednou za tři měsíce bude potřeba i důkladnější zubní hygiena u pana doktora. Pokud by se péče zanedbala, hrozí, že by Juno o všechny zoubky přišla. Dobrá zpráva ale je, že podle pana doktora tyhle problémy obvykle odeznívají zhruba okolo 2. roku života. Není to tedy nic, co by Juno ovlivnilo celý život.
Naučila se věřit lidem: Juno se mezitím postupně seznámila se svou novou dočasnou péčí. Princeznička byla zkraje hodně plachá a teprve se lidem učila věřit. Po prvních dnech, které trávila schovaná pod postelí, ale postupně začala trávit víc a víc času po jejich boku, pozorováním a později i občasným hraním a mazlením. Teď už je z ní vyloženě postelová princezna, které se stačí dotknout a spustí jako malý traktůrek.
Problémy s očima: Juno se na očičku udělal vřed, který bylo potřeba přeléčit antibiotiky. Podle pana doktora se jí navíc bohužel netvoří dostatek slz, proto bude už vždycky potřebovat párkrát denně kápnout do očka zvlhčující gel. Chvíli jsme se už radovali, že je očičko vyléčené, ale bohužel se problémy zase vrátily. Vyrazili jsme proto s Juno na konzultaci k očnímu specialistovi MVDr. Beránkovi. Ten nám vysvětlil, že se rohovka vždy zahojila jen povrchově. Následně se mrkáním zase rozdráždila, což vedlo k opakování potíží. Juno od něj proto dostala léky na podporu prokrvení a imunity. Pokud se očičko ani tak po třech týdnech neuzdraví, tak bude potřeba přistoupit k zákroku. Při tom by se vrchní vrstva rohovky odstranila a Juno by dostala dočasně kontaktní čočku, aby mělo očko čas, a hlavně klid ke kompletnímu zahojení.
Langusta – vážně nemocná buldočka
Zlomené srdce a zdravotní problémy: Když osmiletá Langusta přišla o svou paničku, zlomilo jí to srdíčko. Její svět, tak jak ho znala, se zničehonic rozpadl, věci se začaly měnit a ona vůbec nechápala, co se děje. A jako by to snad nebylo málo, taky ji zlobilo zdravíčko.
Langustu bolely zuby a uši měla plné výrůstků: Neuvěřitelně jí páchlo z tlamy, zuby ji musely hrozně bolet. A ty uši… Když je pan doktor viděl, divil se, že beruška vůbec slyší! Problémy Langustě hodně znepříjemňovaly život a bylo proto potřeba je řešit co nejrychleji. Pan doktor dal Langustě naštěstí termín operace během pár dnů. Několik zubů se muselo vytrhnout, protože byly tak zkažené, že už se nedaly zachránit. Ty, co zbyly, pan doktor opravil a zbavil nánosů zubního kamene. Původně jsme plánovali při první návštěvě jen ošetření zubů, ale pan doktor nakonec rozhodl, že není potřeba zákroky rozdělovat a rovnou jí odoperoval i výrůstky z uší.
Ouška jí nechtějí dát pokoj: Po operaci Langusta dostala speciální ušní kapky a roztok na čištění, které je potřeba provádět dvakrát denně. Pravé ouško se hojí docela pěkně, ale to levé bohužel začalo zase zarůstat. Nové výrůstky se proto musely znovu odstranit. Rovnou se odebraly i vzorky na laboratorní rozbor, abychom zjistili, co přesně jsou výrůstky zač a jak s nimi co nejefektivněji bojovat, aby se už nevrátily. Během zákroku pan doktor Langustu také rovnou vykastroval a odstranil jí bradavici na zádech. Bohužel při následné kontrole oušek přišly špatné zprávy. Stěr odhalil rezistentní bakterie. Navíc měla paní doktorka silné podezření na oboustranný zánět středního ucha. Doporučila nám proto kontaktovat ještě specialistu z Hradce Králové. Langusta dostala límec, aby si ouška nemohla drbat.
Za problémy může alergie: Problémy s ušima byly bohužel jen špička ledovce. Langustu trápí ošklivá alergie, která kromě uší způsobuje i to, že Langustu svědí celé tělo. Podstoupila proto vyšetření u specialisty v Hradci Králové, který se specializuje na podobné problémy. Ten potvrdil vliv alergie i přítomnost bakterií a kvasinek v ouškách. Na konec června se proto naplánovala ještě endoskopie. Do té doby se Langustě poupravilo dávkování kapiček a dostali jsme nové instrukce k pravidelným koupelím a čištění problémových míst, jako jsou pacičky nebo vrásky pod očima. Langusta je hodná, nenáročná, klidná. Nedělá jí problém žádná manipulace, léky papá vesměs bez problémů, nijak nezlobí, naopak většinu dne jen leží a odpočívá. Hrozně nás mrzelo, když jsme viděli, že se necítí úplně ve své kůži.
Srdíčko je v pořádku: Ještě před endoskopií jsme Langustu vzali pro jistotu i na vyšetření srdíčka. Občas totiž pokašlávala, proto jsme chtěli mít před dalším zákrokem jistotu, že je všechno v pořádku. Naše obavy se naštěstí nepotvrdily a pan doktor nás ujistil, že má Langusta srdce úplně zdravé! Z toho máme velikou radost.
Langusta podstoupila endoskopické vyšetření uší: Koncem června jsme opět vyrazili za specialistou do Hradce Králové. Pan doktor provedl endoskopii, při které pomocí kamery prohlédl zvukovod a zároveň obě ouška hloubkově vyčistil. Chudinka měla v uších nánosy hnisu a také se potvrdil oboustranný zánět středního ucha. K tomu jsme také zjistili, že má Langustička na levém oušku výrazně zkostnatělý zvukovod, což nebylo vůbec dobré. Na doma jsme si odvezli léky, taky jsme museli pokračovat v každodenním čištění uší a pravidelně se hlásit u pana doktora na kontroly. Langu se s ušima natrápila opravdu hodně. Bohužel u buldočků je to celkem častý problém a tady to bylo o to horší, že původní rodina problémy dlouhodobě zanedbávala.
Ablace zvukovodu: O její ouška jsme pečlivě pečovali přesně podle instrukcí pana doktora, dávali jsme jí léky a pravidelně dojížděli na kontroly na veterinu, ale bohužel levé ouško si prostě nedalo říct. Od začátku na tom bylo hůř, po endoskopii se na chvíli zlepšilo, ale nevydrželo to. Zvukovod se zavíral, držely se v něm nečistoty a zase se vrátil zánět středního ucha. To všechno bylo pro Langustu extrémně nepříjemné a i bolestivé. Na léčbu a kapičky ucho nijak výrazně nereagovalo a pan doktor proto doporučil, že bude nejlepší vnější zvukovod odstranit. Operace byla naneštěstí ještě náročnější a komplikovanější, než se původně očekávalo. Stav zvukovodu a rozsah zánětu překvapily dokonce i operujícího pana doktora a celá operace mu dala pořádně zabrat. Langustě navíc po operaci částečně ochrnula půlka obličeje. Nedokázala tak ani mrkat a v oku se jí i přes pravidelné podávání kapiček vytvořil vřed. Během následujících několika týdnů se jí naštěstí cit do obličeje postupně vrátil, i očko se nakonec podařilo vyléčit prakticky bez následků – zůstala jí jen malá jizvička, která ale nemá na zrak prakticky žádný vliv.
Langustu trápí zánět slinivky: Radost z toho, že se věci hýbou správným směrem, nám ale moc dlouho nevydržela. Langustu totiž už nějakou dobu trápily průjmy a do toho se jí začala zhoršovat srst, proto paní doktorka nechala udělat rozbor vzorků stolice a rozsáhlé krevní testy. Vzorky stolice odhalily lehkou infekci. Krevní testy byly ale o poznání horší, protože ukázaly zánět slinivky. Langusta proto dostala zase další léky a taky jí bylo potřeba upravit krmení. Pravidelně teď chodíme na kontroly, aby byla pod dohledem.
Neurologické problémy: Langustě nečekaně opět ochrnula polovina obličeje – tentokrát ale na té straně, kde se ouško neoperovalo. A k tomu měla ještě problém s rovnováhou, takže se chudinka trochu motala a občas i upadla. Magnetická rezonance ukázala, že má zasažené dva nervy, pravděpodobně v důsledku zánětu obličejového svalu. Kvůli ochrnutí obličeje Langusta každopádně opět nedokázala mrkat, takže jsme jí museli do očka zase každou chvilku dávat zvlhčující gel. K tomu dostala taky další antibiotika na zánět.
Potíže s páteří: Naneštěstí to ještě není konec špatným zprávám – na neurologii se také ukázalo, že má Langu zdevastované obratle a problém na míšním kanálku. Bohužel jsou tohle přesně ty věci, na které trpí spousta buldočků. Aspoň, že jí momentálně nezpůsobují žádné akutní problémy a nepotřebuje operaci. Je nám už opravdu do pláče a zároveň jsme strašně naštvaní. Nejen na předchozí majitele, kteří její zdravotní stav dlouho zanedbávali, ale i na množitele, kteří množí psy hlava nehlava a je jim úplně jedno, že je předurčují k životu plnému problémů, protože vidí jen vlastní zisk. Langusta se každopádně nevzdává a dál bojuje za štěstí – a my uděláme všechno pro to, aby nakonec zvítězila a mohla si co nejdéle užívat spokojený život.
Langusta dvakrát skončila na kapačkách: V únoru 2025 se Langustě opět přitížilo a to natolik, že musela být na kapačkách. Zvracela, měla krvavý průjem, bolelo ji bříško a nechtěla ani jíst. Na vině byl zánět slinivky, který se zničehonic výrazně zhoršil. Nějakou dobu to s ní bylo vyloženě jako na horské dráze, jeden den to vypadalo, že je jí dobře a další se zase zhoršila. Měli jsme o ni obrovský strach, ale Langu naštěstí zabojovala a její stav se nakonec stabilizoval.
Vyšetření střev a žaludku: Paní doktorka Langustu poslala na kolonoskopii a gastroskopii, abychom zjistili více o tom, co se v jejím bříšku děje. Vyšetření odhalilo silný zánět ve střevech a žaludku. Problém je, že Langusta už několik měsíců bere kvůli alergiím léky, které částečně potlačují funkce imunitního systému a měly by přispívat k potlačení i takového zánětu. Jenže vzhledem k výsledkům vyšetření se paní doktorka obává, že na to aktuální léky nestačí a bude potřeba přejít na něco jiného – pravděpodobně na celkové kortikoidy. Přechod na nové léky je ovšem rizikový a mohl by Langustin zdravotní stav dočasně nepříjemně rozhodit. Proto Langu ještě před tím podstoupila transplantaci mikrobiomu střev, která by s tím měla pomoct. Jedná se o krátkou nenáročnou proceduru, při které se vezme vzorek stolice od zdravého pejska a přenese se přímo do střeva toho nemocného. Tím se přenese právě i zdravá střevní mikroflóra, která je důležitá pro správné zažívání. Transplantace Langustě pomohla a zažívací problémy na nějakou dobu ustaly. Po několika týdnech se ale zase začaly objevovat výkyvy, a proto paní doktorka doporučila transplantaci zopakovat. To je normální postup, málo kdy stačí jen jedna.
Langusta musí chodit na fyzioterapie: Langusta začala mít občas bolesti, i když zažívání bylo v pořádku. Měli jsme proto strach, jestli bolest nesouvisí s nálezy na krční páteři, které dříve odhalila magnetická rezonance. Na doporučení paní doktorky jsme proto vyrazili na fyzioterapii. Podle paní fyzioterapeutky měla Langu ochablé svaly okolo krku a lopatek, takže na tom bylo potřeba zapracovat. Moc se nám ulevilo, že se nenašlo nic vážnějšího. Pro začátek Langusta docházela na fyzioterapii jednou týdně, a navíc ještě musela cvičit i doma s dočasnými tetičkami.
Langusta podstoupila ablaci druhého ouška: Původně jsme doufali, že se Langustě podaří zachránit alespoň jedno ouško, aby nebyla úplně hluchá. Ale to nevyšlo. Záněty se opakovaně vracely navzdory čištění a lékům, nezabíraly už ani kortikoidy. Zkrátka už nezbyla žádná jiná možnost, jak Langu ulevit. Operace byla sice opět náročná, ale máme moc šikovného pana doktora a všechno dobře dopadlo. Jen Langu opět ochrnula polovina obličeje. Naštěstí by ani tentokrát nemělo jít o trvalý stav. V oušku měla ještě několik dní drén, který bylo potřeba pravidelně čistit. Rekonvalescence po operaci nakonec probíhala mnohem lépe, než jsme se vůbec odvážili doufat. Dokonce už pár dnů po zákroku chtěla chodit na delší procházky, a to je v jejím případě opravdu co říct. Langu totiž není pes, pro kterého by procházka byla automaticky nejlepší částí dne, musí na ni mít náladu a musí jí být fajn.
Na hluchotu si rychle zvykla: Prvních pár dnů byla Langusta přirozeně zmatená, ale velice rychle se s novou situací sžila, jako by to snad ani nikdy nebylo jinak. Dokonce v hluchotě nachází i nějaké ty výhody. Třeba si pochvaluje, že takhle dobře se jí snad nikdy nespalo – vůbec ji totiž neruší okolní zvuky nebo štěbetání dočasné tetičky. A na procházkách zase přišla na to, že když se nebude na tetu dívat, tak nemusí plnit pokyny, které jí dává pomocí gest.
Návrat k fyzioterapiím: Po operaci ouška si dala Langu přes léto pauzu od cvičení, aby se mohlo tělíčko v klidu zotavit. V září jsme si ale všimli, že začala trochu „pajdat“ a tak nadešel čas se k fyzioterapiím zase vrátit. Prozatím na ně budeme docházet zhruba jednou za čtrnáct dnů. K tomu máme opět cviky i na doma, kterým se s Langu každý den věnujeme.
Langustě narostla boulička u oka: Koncem podzimu se Langustě přímo u oka objevila boulička. Zkraje byla tak malinká, že vypadala jen jako nějaký pupínek. I tak jsme ji ale nechali raději zkontrolovat na veterině a vypadalo to na histiocytom. To je forma nezhoubného nádoru. Tyhle bouličky mohou někdy samy zmizet, takže paní doktorka nejprve doporučila počkat. Bohužel u Langusty se stal přesný opak a útvar dál rostl. Začátkem ledna proto Langusta podstoupila zákrok, při kterém ho pan doktor chirurgicky odstranil a vzorek poslal na histologii. V laboratoři se nakonec ukázalo, že jde o extramedulární plazmocytom. Ten je ve většině případů nezhoubný a nevrací se. Ranka se hojí pěkně a celkově se teď Langu daří vesměs dobře. Sem tam má dny, kdy ji zažívání trochu pozlobí, ale většinu času je všechno v pořádku a užívá si zimní dny zavrtaná v peřinách.
Nina – onkologická pacientka
Nina je ještě mladá kočka, zdraví jí ale už teď neslouží tak, jak by mělo: Tuhle drobnou princeznu zachránili z místa, kde bylo několik desítek nekastrovaných koček, na kterých nikomu nezáleželo. Malá Nina byla v té době sotva odrostlé nemocné kotě. Nikoho nezajímalo, že jí není dobře, že je věčně usoplená a nešťastná. Tedy až do toho dne, kdy ji našla hodná paní, co se jí rozhodla pomoct a přinesla ji do našeho sesterského útulku v Lanškrouně, odkud jsme ji nakonec kvůli jejím problémům převzali do péče my.
Rýma, kterou se nedařilo vyléčit: Nejdřív jsme mysleli, že Ninu trápí běžná rýma a s pomocí antibiotik, dobrého jídla, tepla a lásky se berušce brzy udělá lépe. Jenže pak první léky vůbec nepomohly, a tak pan doktor zkusil jiné. A další a pak ještě další. Až nakonec bylo jasné, že tohle bohužel není jen tak obyčejná rýma. Postupně jsme s Ninou proto absolvovali celou řadu vyšetření včetně rhinoskopie, CT a magnetické rezonance. Díky tomu se podařilo konečně zjistit, že je nosní dutina napadená infekční houbou a celá sliznice je navíc v důsledku přetrvávajících problémů poškozená. Infekci se podařilo vyléčit za pomocí antibiotik, injekcí na podporu imunity a každodenních inhalací speciálního přípravku. To ale bohužel nebylo všechno, protože se ještě navíc ukázalo, že má hluboko v nosu podezřelý útvar.
Nina má v nose nejspíš nádor: Útvar v nose jsme konzultovali se specialisty na veterinární onkologii. Podle nich jde s největší pravděpodobností o nádor. S úplnou jistotou to ale potvrdit nedokázali, protože útvar byl tak hluboko, že ho nedokázali odoperovat ani bezpečně odebrat vzorek. Pro jistotu jsme Ninu vzali ještě na ultrazvuk plic a SONO bříška, abychom se ujistili, že nemá nádory i někde jinde – naštěstí jsme ale nic dalšího nenašli. Pan doktor Nině nakonec doporučil léky, které zpomalují růst nádorů a v ideálním případě i mohou přispět k tomu, aby se zmenšily.
Nina byla na magnetické rezonanci: Nina se na onkologii léčí už dva roky. I když se zatím zdá, že léčba funguje, Nina ji snáší dobře a pomáhá ji, bylo načase nádor zkontrolovat. Kdyby se nádor smrskl úplně na minimum, mohli bychom podle paní doktorky dokonce zkusit léčbu ukončit. Bohužel podle snímků z magnetické rezonance je útvar stále zhruba stejně velký jako na začátku. MRI vyšetření sice nedopadlo tak, jak jsme doufali, ale přesto přineslo cenné informace. Teď víme, co se uvnitř nosánku děje a můžeme podle toho řešit, co dál. Paní onkoložka, ke které Ninuška dochází, chtěla zkusit zopakovat rhinoskopii a najít někoho, kdo by konečně dokázal získat vzorek. Byla to výzva. Několik veterinářů nás odmítlo, než jsme konečně našli paní doktorku, která to dokázala. Rhinoskopie dopadla úspěšně. Nejen, že se paní doktorce podařilo odebrat vzorek, ale dokonce to vypadá, že snad útvar odstranila úplně celý. Teď už je útvar na cestě do laboratoře na histologické vyšetření. Do tří týdnů bychom měli dostat výsledky, které nám snad konečně odhalí detaily toho, co Ninušce v nosánku rostlo. Od toho se pak bude odvíjet i další postup. V tom nejlepším možném případě by Ninuška dokonce mohla po dvou letech ukončit léčbu na onkologii. To bychom jí moc přáli.
Lumity – ochrnutý šikula
Lumity vám ukáže, že žádná překážka není tak velká, aby se nedala překonat: Dostal se nám jako malinkaté koťátko, kterému nebylo víc než pár týdnů. Obě nohy tahal za sebou, a navíc potřeboval manuálně vymačkávat močový měchýř. Vyšetření bohužel komplikoval jeho věk. Pan doktor udělal, co zmohl, ale na operaci i rozsáhlejší vyšetření byl Lumity zatím moc malý. Doporučil proto zatím počkat a sledovat, jak se bude jeho stav vyvíjet dál. Lumity se přesunul do dočasné péče ke zkušené tetičce, která se o něj vzorně stará. Taky s ním začala opatrně procvičovat nožky, aby mu ukázala, že by je sám mohl používat. Cvičení Lumityho většinou baví, protože to bere jako určitou formu hry. Nehledě na své postižení je totiž stejně jako všechna koťátka plný energie a neustále by si chtěl hrát a dovádět.
Lumityho chůze se už nezlepší: Zpočátku jsme mysleli, že za jeho ochrnutí může nějaký ošklivý úraz. Rentgenové vyšetření ale nakonec ukázalo, že má vrozenou vadu – v jednom úseku má rozšířený páteřní kanál. Jakmile byl proto Lumity dostatečně starý, objednali jsme ho neurologii. Počítali jsme, že magnetická rezonance nám o problému poví víc. Specializované vyšetření na neurologii podstoupil na konci srpna. Pan doktor ho důkladně vyšetřil a nakonec konstatoval, že má funkčně přeťatou míchu. I když nožkami trochu hýbe a kope, jsou to pouze reflexy a nohy ve skutečnosti ani trochu necítí. To v praxi znamená, že už po čtyřech nejspíš nikdy chodit nebude a nedá se s tím nic dělat. Plánovaná magnetická rezonance se tak nakonec ani nedělala, protože je podle pana doktora v tuhle chvíli zbytečná. Lumity je totiž stále celkem malý a problém nemá řešení. Dobrá zpráva ale je, že Lumísek nemá žádné bolesti a ničím se netrápí. Pan doktor sám říkal, že je to opravdu veselé a spokojené kotě. To nám spadl velký kámen ze srdce, protože bychom nechtěli, aby ho něco bolelo.
Co dál? Pro Lumityho se tak nakonec nic nemění a jeho život může pokračovat stejně jako doposud. To zahrnuje spoustu jídla, lovení ocásků kočičích spolubydlících a radostné šplhání na škrabadlo, což mu jde i se dvěma nohama opravdu skvěle. Samozřejmě nás mrzí, že pro něj nemůžeme udělat víc, ale ze všeho nejvíc jsme rádi, že i se svým postižením může prožít šťastný život. Pokud jde o jeho péči jako takovou, tak tam je potřeba hlavně dbát na správné vymačkávání močového měchýře a důslednou hygienu. Taky musíme dál pokračovat s procvičováním nohou, abychom předešli tomu, že se mu nožky dostanou do křeče a začnou překážet.
Nick – nejmazlivější kocourek na světě
Další ošklivé zranění, další nešťastný chlupáček: Nick k nám přišel se zlomeným ramenem. Vůbec nevíme, co se mu stalo, ale příjemné to tedy rozhodně být nemohlo. Operace, kterou podstoupil, byla opravdu dlouhá a náročná. Po ní musel Nick pro jistotu zůstat ještě několik dní na veterině, žádné komplikace ale naštěstí nenastaly, a tak se Nick na zbytek rekonvalescence mohl přesunout k dočasnému strýčkovi. Rameno se mu nakonec krásně zahojilo. Bohužel ho ale začaly trápit kožní problémy a na několika místech se mu udělaly ošklivé lysiny. Kocourek podstoupil několik vyšetření, a nakonec to vypadá, že na vině byla alergie. Díky dietní stravě začaly lysiny zarůstat a Nick krásně prokoukl. Kromě toho byl Nick naprosto boží, neustále se dožadoval pozornosti a mazlení. Nožička na tom byla po operaci skvěle a chůze mu nedělala žádné problémy.
Do nového domova… A pak zase zpátky k nám: Nick našel skvělý domov a dlouhou dobu to vypadalo, že je vše, jak má být. Bohužel po roce a půl přišla špatná zpráva – Nick se vrací zpátky k nám. Jeho páníček totiž přijal práci, která vyžadovala časté pracovní cesty, jenže Nick je na svého člověka extrémně vázaný a delší odloučení vůbec nezvládal. Pokaždé, když páníček na pár dnů odjel, byl z toho velmi smutný a dokonce zvracel. A tak je Nick zpět v dočasné péči. Podstoupil ošetření zoubků a nějakou dobu jsme ještě taky hledali ideální krmení, po kterém by neměl zažívací potíže, což se nám naštěstí podařilo.
Pokud se chcete dozvědět víc o možnosti adopce na dálku, napište na Pet Heroes, kde rádi zodpoví veškeré dotazy a proberou s vámi možnosti.
Zdroj: Martina Milarová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář