Měli jsme dobu kamennou, železnou, bronzovou. No a teď mám pocit, že máme dobu „penízovou“. Stále jen slyším, kolik to stálo peněz, kde vzít na to peníze, proč bych to dělal, když za to nedostanu peníze a tak dál, a tak dál, …
Pláč většiny lidí, tak 30 let zpět, po rodinných lékařích, nahradil dnešní pláč při nemožnosti vůbec „sehnat“ dobrého praktika nebo zubaře. Přestože k nám jezdí studovat medicínu z široka, daleka, školy vyhlášené, studenty zaplněné, my nemáme dost lékařů, protože mají málo peněz?
Potřeba dobrého řemeslníka začíná a končí, u známého problému: „Kolik na to máte peněz?“
Chcete dělat problémy sousedovi? Dnes na to stačí mít dost peněz a paragrafy se kroutí, že se nestačíte divit.
Patříte mezi osvícené lidi a již před dvaceti lety jste zvolili ekologické topení elektřinou nebo plynem a dnes se bojíte každého vyúčtování? Vaše smůla. Máte mít víc peněz.
Rádi byste bydleli ve svém? Můžete. Jen potřebujete stále trochu víc a víc peněz.
Prostě tu je doba „penízová“.
Doufám, že až se naše vnoučata, pravnoučata, prapra… budou o této době učit, budou v době jiné. Třeba v době „člověčí“, která nás, lidi, přivede zpět k lidským hodnotám.
Doba „člověčí“ snad objeví význam objetí, empatie a lidského slova. Doba „člověčí“ nás možná vrátí k vůni a životu spolu, ne vedle sebe. Doba „člověčí“ by mohla být konečně lidská.
Jak tak nad tím přemýšlím, vlastně tu dobu tady máme, měli jsme a můžeme mít. Záleží hodně na každém jedinci. Když zůstane každý z nás člověkem se vším, co to slovo znamená. Když nezapomeneme, že jsme lidmi. Když budeme vidět, naslouchat a vnímat potřeby druhých a nebudou nám lidé v našem okolí lhostejní, nebude tu doba „penízová“, ale „člověčí“.
Zdroj: redakce – Zdena Mášová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář