Maminčina máma byla kuchařka, jak se říká, „od Pána Boha“. Vařila nejen dobře a ráda, ale krom svých oblíbených a vyzkoušených receptů taky velice ráda zkoušela všechno nové. A to původně neměla v tomto oboru žádné odborné vzdělání. Avšak v jedné době, kdy byla okolnostmi přinucena se se svým manželem přestěhovat z jednoho konce republiky na druhý, kde můj děda dostal místo v jednom podniku, využila příležitosti a nastoupila do velké závodní kuchyně jako pomocná síla.
Velice ráda vzpomínala na tohle období, jakož i na svého nadřízeného. Byl jím Řek a vařil excelentně. Co bylo trochu úsměvné, byla jeho čeština. Mluvil zásadně ve třetí osobě: Nakrájela zeleninu, zamíchala omáčku, umyla nádobí. Když vyzval některou z kuchařek, aby mu šla vychutnat jídlo, jeho věta zněla: „Šla sem, okušala, jaké je to na sůl, na cukr, na pepř…“ Pochopitelně tuto „jeho gramatiku“ postupně s láskou přebral celý kolektiv, takže se chudák ani nemohl v tomto, pro něj určitě nelehkém jazyku, zdokonalit.
Radek Pálka: Šumavská kuchařka
Nicméně po celkem krátkém čase si všiml, že moje babi je dobrá, a tak ji sám povýšil na kuchařku a donutil, aby si udělala odborné zkoušky.
„Nic se nebála, to zvládne levou zadní. Však ona vaří perfektně,“ promlouval k babičce šéfkuchař.
„Jenom aby ti nepřišel Štrúdl, ten je hodně náročný,“ prohodila jedna z kuchařek.
„Štrúdl?“ podivila se babi. „Na tom přece není nic až tak těžkého…“
„Ale ne štrúdl – Štrúdl. Zkoušející. Je to pes. Krom toho, že musíš zvládnout teorii, vyžaduje kompletní obědové menu, tedy polévku, hlavní chod a dezert – všechno dle zadání. A jako moučník vždycky zadává tažený jablečný závin. Když máš těsto připravené, vytáhne noviny, položí si je pod těsto a zkouší, jestli máš těsto skutečně tak tenké, aby si přečetl výsledky fotbalu. Jak se nedozví, jestli to den předem vyhrála Sparta, nebo Slavie, tak neprojdeš…“
Dnes čerstvé koláče – aneb prvorepublikový moravský start-up v Americe
Hodnotit babi přišel „Štrúdl“, jak jinak.
„To víš, že ve mně byla malá dušička, ale zvládla jsem všechno a zkoušky jsem udělala,“ vzpomínala jednou, když připravovala tažený závin u nás doma. A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že vždycky, když připravuje těsto na závin, nakonec kritickým okem zhodnotí svoje dílo a prohodí: „Tak dnes bych ty zkoušky udělala taky.“
Já tento druh pokrmu nedělám, protože můj manžel buchty, záviny, nákypy a podobná jídla nemá rád. Ale s chutí si dá slaný závin, který peču docela často, protože je strašně jednoduchý.
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Slaný závin
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 2 listová těsta (lze koupit i rovnou rozválená na pečicím papíru)
- 20 dkg tvrdého sýra
- 10 dkg platků anglické slaniny
- 20 dkg vysočiny
- 20 dkg mražené nebo konzervované zeleniny (mrkev, hrášek, kukuřice)
- 1 vejce
- kari
- kečup
- sůl
- kmín
Postup
- Pláty listového těsta rovnoměrně posypu kari kořením a potřu kečupem. Pokladu plátky anglické slaniny. Na ně dám nastrouhaný tvrdý sýr, nastrouhanou vysočinu a zeleninu. Sroluji a přenesu na plech. Potřu rozšlehaným vejcem se špetkou soli a posypu kmínem.
- Peču na 200 stupňů asi 20 minut. Je potřeba hlídat, aby se záviny nespálily.
Poznámky
Tip redakce
- Do závinu lze jako náplň použít cokoliv, co máte rádi – místo anglické slaniny třeba jemný nebo šunkový salám, místo vysočiny na kostičky nakrájenou klobásu…
Foto: Olga Skálová
Buďte první kdo přidá komentář