Není větší změny v ročním koloběhu, než když se podíváte z okna a okolní krajina, domy, stromy jsou pokryty bílou čepicí. Barevný svět podzimu se tento týden překlopil do černobílé zimy. Byla by to docela podívaná, kdyby se ty dvě základní barvy velmi brzy nepromíchaly.
Jsem proslulý zimní hejtař. V podstatě mi nevadí sněhobílá ani černá, vadí mi ta šedá.
Hnusná, čachtající, zatažená šedá, která je v patách každé sněhové nadílce. Pokud tedy nežijete na samotě na vrcholu kopců nebo nejste výrazný životní optimista, který s první vločkou procitá v Ladově idylické venkovské krajině. My, normální zimní mrzouti, prostě nejásáme nadšením, když nám kape ledová voda za límec a auta projíždějící břečkou u krajnic ohazují bezbranné chodce. Jak lehce se dá někdo pošpinit, když přijde sníh a bláto.
Nothing Found
Jsou lidé, kterým nevadí mokré ponožky ani mokrá záda, když posté odhazujete tuny sněhu na cestičce k domovu. Staví veselé sněhuláky, vyrážejí nafotit zimní selfie na pozadí zasněžených vrcholků. Rudolící obličeje pod čepice s huňatou bambulí nenesou stopy strasti ani zoufalství. Jak já jim závidím! Já se podívám na sníh ráda z křesla u krbu v nějaké chatě, se sklenkou svařáku v ruce. V přímém fyzickém kontaktu ale tuhnu.
Tuhne mi úsměv. Tuhnou mi klouby. Tuhnou mi mozkové závity. Jsem až do jara takový tuhýk. Ťuhýk.
Jedinou výjimkou, kdy bych ráda viděla za okny bílý sníh, třpytící se na slunci v milionech hvězdiček, jsou Vánoce. Tam bych tu zatracenou zimní idylu klidně snesla. Modrá obloha, pod nohama mrzne, jen to praští, všechno je čerstvě lehce pocukrováno. A večer, když vyjde první hvězdička, se všichni sejdeme u štědrovečerního stolu. Jenže světe div se, Vánoce jsou jediný čas, kdy je zaručeně všude bláto, fičí severák, děti jsou na nedobrovolné vycházce promrzlé na kost dříve než uhoněné maminky stačí dozdobit stromeček. Do Matrixu se vloudila chyba a nikdo ji už řadu let není schopen odstranit.
Nothing Found
Tak s Kájou na cédéčku stále sním o Vánocích bílých. Po nich by pro mě klidně mohlo nastat jaro. Ten nadějeplný čas, kdy se negativní černobílý svět opět překlopí do barevného módu a já začnu roztávat a rozplývat se nad každým zeleným pupenem. Do té doby do mě, prosím, nešťouchejte klackem, neposílejte mi fotky z lyžování, nešlapejte mi zablácenýma botama po vytřené podlaze a neházejte mi sníh za kapuci. V zimě koušu a jsem popudlivá. A jestli to chcete změnit, pozvěte mě k sobě do vyhřáté chaty s výhledem na zimní krajinu. Flašku si přivezu.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář