Mezinárodní den úsměvu. Člověk by se skoro zasmál, jaká výročí jsou lidé schopni vymyslet. Světový den mokřadů. Den sesterství. Evropský den obětí. Evropský den zločinu. (Oba svátky jsou ve stejný den). Den jódu. Mezinárodní den spodního prádla. Den pracoviště (vyhlásila OSN ke zlepšování vztahů na pracovišti). Mezinárodní den trpaslíků. Den suchého zipu (pro milovníky suchého humoru).
Inu, každý den je prostě důvod k oslavě, ať už mezinárodní, národní, rodinné či soukromé. Řada výročí a významných dnů má silná poselství, ale o těch jistě psát nemusím. Ostatně, počítám mezi tyto vskutku důležité svátky i dnešní Den úsměvu. Proč? Protože se z našich životů vytrácí stejně jako některé živočišné druhy, nezastavěná půda nebo deštné pralesy. Z mého života se úsměv na tváři nevytrácí – u mě nikdy nebyl. Přitom se směju se docela často a ráda, a humor, i když trochu černý, je nedílnou součástí mé osobnosti. Ovšem výraz v obličeji mám od dětských let stejně zachmuřený. Nevstřícný. Většina lidí jej vnímá jako výraz člověka těsně před zhroucením nebo po zvláště drsné hádce s vražedným koncem. A to i když mám zrovna skvělou náladu a v duchu si zpívám. Narážím na nepochopení celý svůj život.
Mnoho lidí si asi myslí, že jsem hrozná kráva. Nemůžu každého z nich přesvědčovat, že nekopu do psů a miluju poezii.
Že si většinu času přemýšlím o svých věcech a v tou soustředění prostě zapomínám na to, že můj výraz může rozplakat batolata v okruhu dvou kilometrů. I když široký úsměv trénuju při řízení auta (a přitom šíleně nadávám těm pitomcům za volantem), i když ho nasadím mezi domovními dveřmi a snažím se ho za každou cenu udržet až do obchodu, nikdy mi to nevydrží. Z úsměvu se stane škleb, křeč, výraz pohrdání. A to je snad pro okolí ještě horší, než obvyklý výraz „Kliďte se mi z cesty“.
Proto je jedním z mých životních snů mít laskavou, usměvavou a vlídnou tvář.
A není to žádný banální sen, ale skutečné přání. Protože já si opravdu myslím, že usměvaví lidé to mají v životě snadnější. Úsměv otevírá lidská srdce. I když je naučený, stejně funguje. Doma i v zahraničí. Všude. S úsměvem jde všechno líp. Usměvavé lidi každý rád vidí. Jsou oblíbení a jsou jim přisuzovány pozitivní vlastnosti, které ve skutečnosti třeba ani nemají. Ale svět chce být klamán a klouzat po povrchu. Usměvavém povrchu. Kdo by se chtěl dívat na zoufalce se svěšenými rameny, který jim připomíná vlastní neúspěchy a zklamání?
A tak se pořád snažím změnit. Můj facebookový profil je plný fotek, na kterých se usmívám. Občas si změním profilovku za svůj oblíbený obrázek, který vyhlašuje období deprese a smutku. Ale pak se zase vrátím k zoubkům a koncentrovanému štěstí. Koho zajímá, že jde jen o virtuální svět, že ve skutečnosti jsem často doma s migrénou, zatímco na sociálních sítích působím dojmem šťastné a veselé cestovatelky. Důležité je to, čemu my sami přikládáme význam. A tak věnuji plnou pozornost věcem, které mě baví a těší, ať už se při tom tvářím jakkoliv.
Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář