Vlastní mikrokosmos

Kapka vody na větvičce
Foto: Úžasná Bára

Taky vám není dobře ve světě, který obýváte? Vytvořte si svůj vlastní svět. Prostor omezený na lidi, které chcete vídat, se kterými je vám dobře a kteří vám dodávají sílu a naději. Pokud takové lidi kolem sebe nemáte, vystačíte si i sami. Nebojte se, nikdo kolem vás nic nepozná. Vlastní mikrokosmos je neviditelný.

Profesorka filozofie Anna Hogenová často cituje Patočku a jeho poznání o životě z vlastního pramene. Myslím, že právě teď je vhodný čas ten pramen hledat. Být sami k sobě upřímní a nenalhávat si nic o světě kolem ani o sobě samém. Ptát se a hledat odpovědi. Co vás opravdu těší? Co vám skutečně dělá radost? Čeho se doopravdy bojíte? Není třeba přijít na to, proč. Spíše ty pocity pojmenovat a přijmout.

Nejsme jen ušlechtilé duše, i když bychom se tak rádi cítili. Jsme zranitelní. Zraňujeme.

Nothing Found

A často se cítíme velmi osaměle, i když jsme obklopeni lidmi. Přesto, nebo právě proto, můžeme změnit jenom sami sebe.

Nežijeme ve válce, jakou známe z minulosti, přesto mám někdy fyzický pocit, že mi kolem hlavy létají kulky. Vedeme válku informační. Nekrvácíme, ale máme šrámy na duši. Ze všech stran se na nás hrnou zaručené a vždy protichůdné informace a média každý týden vytvářejí nové odborníky, kteří světu hlásají nové, jedinečné a zaručeně pravdivé názory.

Skoro si myslím, že naši společnost nerozkládá žádný virus, ale snaha přesvědčit svět o správnosti svého názoru na něj.

Lítý boj na život a na smrt. V práci. V rodině. Mezi přáteli. A hlavně ve virtuálním světě, té stoce světa temnější a kalnější než pověstná řeka Citarum v Indonésii.

Nothing Found

Já bojovat nechci. Ani házet kameny na tu či onu stranu. Nechci čmárat svůj názor na bílé fasády ani živit v sobě nenávist. Nenávidíme, protože se bojíme. Strach nás ochromuje.

Někdy je nejtěžší nedělat nic, neříkat nic. Počkat, až se bouře přežene.

Schoulit se do klubíčka a zakrýt si tlapkou oči. Nebo se zaměřit na ty milé každodenní radosti. Drobnosti.  Vycházky. Soustředit se na zdraví, ne na nemoc. Vypnout televizi a ztišit rádio. V klidu svého mikrokosmu hledat naději a krásu kolem sebe, a hlavně v sobě. Pít z vlastního pramene.

Vaše Bára ( www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…
Expedice CHIMÉRA VIII.

Expedice CHIMÉRA VIII.

Těch po zuby ozbrojených vojáků se prý v Acapulcu bojí jen turisté, které mají chránit. Celé město má nejlepší léta…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*