Zelňačka – první slovo, první polévka a zároveň první zub

Zelňačka – první slovo, první polévka a zároveň první zub
Foto: Sabina Nielsen

„Prosím tě, můžeš jít ochutnat tu zelňačku, nevím, co tomu chybí,“ hlásila jsem své mámě od kuchyňské linky, kde jsem dodělávala polévku. Přišla zrovna z venku se svojí půlroční vnučkou, mojí dcerou, v náručí. A už jsem mámě nesla k ústům lžíci polévky. Rozesmálo nás, že malá se začala nahýbat a otevírat pusinku v domnění, že krmě je určená pro ni.

Máma ochutnala a pravila, že tomu chybí úplně všechno. „Dej tam sůl, a ještě i pepř, a ještě přidej mléko…,“ instruovala mě. Párkrát jsme si zopakovaly, co se tam má „a ještě“ přidat, pak jsme se na chvíli odmlčely a malá do naprostého ticha pronesla: „Aetě“.

Podívaly jsme se s mámou na sebe. Bez jakéhokoliv komentáře, reagovaly jsme úplně stejně, jako bychom ani slovem nechtěly narušit tuto posvátnou chvilku prvního slovního projevu malého človíčka. A taky jsme si nebyly úplně jisté, zda nemáme sluchovou halucinaci. Načež jsme obě řekly: „A ještě,“ a dcerka zase zopakovala: „Aetě,“ pak otevřela pusinku a očekávala také přísun potravy.

„Klidně jí dej kousek brambůrky z té zelňačky, však jsou měkounké, uvidíš, jak se bude šklíbit a určitě ji vyplivne!“ prohodila škodolibá babička. „Aspoň se zasmějeme.“

Opatrně jsem nabrala brambůrku a na lžičce ji nesla k ústům malé. Sápala se po ní, že ji moje máma měla co držet. Očekávaly jsme s napětím, co bude následovat. Dcera chvíli žmoulala brambůrku, potom krásně polkla, mlaskla a otevřela pusinku v očekávání dalšího přísunu potravy. Chvíli jsme s mámou koukaly vyjeveně, překvapené její reakcí. Když jsem nemínila zopakovat krmení, nahodilo moje dítě zamračený ksichtík a proneslo: „Aetě!“ S mámou jsme se rozesmály, že to nás tedy převezla – a dcera se v tu chvíli zasmála na nás takovým tím nádherným úsměvem s prvním zoubkem vyčnívajícím ve spodní dásničce.

A tak první polévka, kterou moje dcera ochutnala, byla zelňačka. Musím ještě dodat, že dodnes je její nejoblíbenější polévkou, a protože geny se dědí, tento pokrm miluje i její dcera.

Recept na ni máme od maminky mého táty, která pocházela z jižního Slovenska a nám vždycky tvrdila, že je to pravá maďarská zelňačka, jaká se vařila u nich doma. Jestli je to skutečně postup, jak se vaří zelňačka v Maďarsku, netuším, nicméně je vynikající.

Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)

Zelňačka

Zelňačka

Olga Skálová
Celková doba 1 hour
Vytisknout

Suroviny
  

  • 4-6 nožiček šunkových klobás
  • 0,5 kg brambor
  • 1 balení kysaného zelí (pokud je zelí dlouhé, překrájím je)
  • 1 smetana ke šlehání
  • 2-3 lžíce hladké mouky
  • sůl
  • kmín
  • pepř
  • bobkový list
  • nové koření
  • jalovec
  • paprika
  • mléko dle potřeby
  • trochu másla dle potřeby

Postup
 

  • Do většího hrnce dám do studené vody vařit klobásy s omytou, napůl rozkrojenou cibulí. Uvařené klobásy vytáhnu z vody a odstraním z ní i cibuli. Do hrnce vsypu na kostičky nakrájené brambory a přiměřeně všeho koření a vařím asi 15–20 minut. Přidám zelí a povařím dalších 15 minut.
  • Ve smetaně si rozmíchám hladkou mouku a vliji do hrnce. Nechám důkladně přejít varem.
  • Nakonec vmíchám na kolečka nakrájené klobásy.
  • Pokud mám polévku moc hustou, přiliji trochu mléka, dle potřeby i dokořením.
  • Pro zjemnění chuti lze v hotové polévce nechat rozpustit kousek másla.

Poznámky

Tipy redakce
  1. Veškerá použitá koření mohou být mletá či drcená.
  2. Místo klobás můžete, pokud máte rádi, použít uzenou křížovou kost nebo uzená žebra. Po povaření a vychladnutí z nich oberte maso, které ke konci vaření vmíchejte zpět do polévky.
  3. U nás se tato polévka podává jako samostatné jídlo. Je možné ji servírovat bez přílohy nebo s pečivem.

Foto: Sabina Nielsen

Další články z této rubriky

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*