#77 Hlavně klid

strom zrcadlící se v hladině jezera
Foto: Pixabay

Poslední dny usínáme se špatnými zprávami a budíme se s obavami. V noci mi před očima tančí červené tečky na mapě světa. Místa výskytu koronaviru. Svět už není bezpečné místo k životu. Nebo že by bylo všechno jinak?

Zachovat si chladnou hlavu a kritické myšlení v době, kdy nás média masírují statistikami, grafy, reportážemi a fotkami nahánějícími hrůzu, je dost těžké. Honba za senzací se dobře prodává. Už jsme příliš navyklí na své pohodlíčko, svůj dostateček, automaticky očekáváme, že všechno bude pořád jenom lepší a my se budeme mít lépe a lépe. Ale to nejde. Tak dobře jako my se ještě nikdy nikdo neměl. A jednoho dne za to budeme muset zaplatit. Ovšem dnes to nebude. Asi ani zítra.

Nothing Found

Bojíme se všeho neznámého. Vy i já. Je snadné uvěřit, že hrozba je za dveřmi. Je snadné vzbudit strach a hysterii. Člověk se chce chovat rozumně, zvažovat rizika, chránit sebe i své blízké. Jenže to nejde. Nejde to v případě koronaviru, ani v případě smrtelných nehod na cestách, náhlých srdečních selhání, útoků šílenců se zbraněmi. Ano, můžeme se zavřít doma se zásobami potravin na dva měsíce. Zrušit dovolenou. Chodit s rouškou. Já tomu rozumím.

Ale jednou stejně budeme muset zase vyjít ven.

Jet služebně do míst, kde se mísí lidi z celého světa. Sahat na nákupní košíky. Sedět v čekárně u doktora. Přecházet rušnou křižovatku. Poslat děti na tábor nebo jet na hory, kde vás na svahu může sejmout kdokoliv ze stovek lyžařů, co se řítí kolem vás. Kdykoliv může propuknout epidemie, válka, blackout. Svět není bezpečné místo k životu. Nikdy nebyl.

Jediné, co můžeme ovlivnit a co můžeme prožít přesně tak, jak chceme, je přítomný okamžik. Je jen na nás, zda zvolíme obavy nebo naději, nadávky nebo modlitby, strach nebo optimismus. Jestli si před spaním pustíme zprávy nebo budeme usínat u pohádky pro děti. Vždycky máme možnost volby. Pokud si uchováme klid v duši navzdory neklidu v okolním světě, pokud budeme každý den žít nejlépe, jak umíme, pokud se zkusíme uskromnit ve svých potřebách samozřejmě a bez vnějších podnětů, budeme zaručeně šířit nakažlivý virus dobré nálady. A na ten ještě nikdy nikdo neumřel.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.
Expedice CHIMÉ

Expedice CHIMÉRA XI.

Ta země mi bude hrozně chybět. Je obrovská, divná, překvapivá, vlídná i nevkusná, ale nějak jsem si to tady prostě…
Expedice CHIMÉRA X.

Expedice CHIMÉRA X.

Je tu plno dosud nerozluštěných záhad, a i sami Aztékové, kteří později toto opuštěné místo objevili a osídlili, ho považovali…
Expedice CHIMÉRA IX.

Expedice CHIMÉRA IX.

Procházka městským trhem, to je pastva pro oči i všechny další smysly. Prodává se tu i banánový list o velikosti…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*