Vodník potřebuje hrnek s pokličkou, aby mu dušičky neutekly. Já potřebuju hrnek s podšálkem, abych si kávu opravdu vychutnala. Nemůže to být ledajaký hrnek. Musí mít správný tvar, velikost, barvu, i na oušku záleží. A podšálek s ním musí tvořit sadu. Každý z nás má svůj oblíbený hrnek na čaj a hrnek na kávu. Ani vás nenapadne sáhnout po jiném, i když jich určitě máte ve skříni celou armádu.
Já mám své nároky spojené především s kávou, protože čaj je něco,
co piju jen v zimě, a já zimu prostě nemám ráda.
Velké čajové čtvrtlitráky podšálky nemají a je mi to úplně fuk, pokud tedy někdo nepokládá mokrou lžičku na stůl nebo nekape pytlíkem na ubrus. Čaj vypiju z čehokoliv, i z plecháčku nebo skleněného šálku.
Pití kávy je úplně jiná káva. Potřebuju porcelán. Tvar spíše dokulata. Velikost tak akorát, větší přes den a menší večer. Není to kvůli nespavosti nebo jiným pověrám, já vypiju turka, a spím jak zabitá. Pokud používám stejný hrnek dlouho, jsou různé prasklinky vítány, dodávají tomu ten správný domácký rozměr.
Ať svět blázní z kapslí nebo poloautomatů, já si melu svou.
Zrnkovou kávu z pražíren, a to těsně před zalitím. Musí mít pěnu nahoře a vůně musí pronikat celým domem. Jak lógr sedne, sednu si i já. Připomíná to čajové rituály, jen místo lístečků si hýčkám zrnka.
Viděla jsem nedávno největšího turka světa. Byl zalitý v něčem, co připomínalo soudek na pivo s uchem. Kávu z něj prý majitel popíjí celý den. Tak to bych nedala, nejen kvůli srdečnímu rytmu a tlaku, ale hlavně proto, že kávu piju výhradně horkou. Neslazenou. Neředěnou mlékem. Silnou, horkou, černou kávu, která musí být tak lahodná, že nic dalšího prostě nepotřebuje. A to je ta potíž ve světě za zdmi domova. Jste odkázáni na nabídku kávy, která prostě parametry nesplňuje, a to z mnoha důvodů.
Turka bych si v restauraci nedala, ani kdyby se blížil konec světa.
Presso jen v Itálii nebo u opravdu skvělého baristy. Zbývají volby ne-kávy, tedy všechna ta cappuccina, latté, flat white či melange. Nebo si dám čaj, pokud je v nabídce čerstvá máta, zázvor nebo můj oblíbený Earl Grey. Ano, jsem potížistka. Pozvat mě na kafe není jen tak. Přesto se považuji za kavárenského povaleče, který dokáže u stolku s výhledem na ulici strávit půl dne jako nic. Pokud víte o kavárně, kde připravují skvělou kávu z džezvy a mají originální hrníčky s podšálkem, jsem jenom vaše, na jak dlouho budete chtít. Přesněji, dokud bude káva horká.
Zdroj: redakce – Barbora Janečková (autorské dílo), www.uzasnabara.cz
Další články z této rubriky
Buďte první kdo přidá komentář