Neumím péct. No a co?

Hrníček s kávou a na talířku cukroví - hvězdičky.
Foto: Pixabay

Předvánoční čas je jako stvořen pro kladení si otázek a přemítání. Já poslední dny přemýšlím o tom, jestli uměla Catwoman péct vánoční cukroví stejně dobře jako skákat po střechách, jestli Barbie někdy nějaké dokonalé cukroví snědla a proč jsem nezdědila po předcích jejich dovednosti ve stejně hojné míře jako to, co nepřijímám s úplným nadšením. Dědeček byl pekař. Maminka peče skvěle. Mám po nich výrazný nos, velkorysou povahu a kila navíc, ale péct jsem se nenaučila.

Ne že bych to nezkoušela. Zkouším to pořád. Ale jestli cvik dělá mistra, já jsem výjimka potvrzující pravidlo.

Na drobné cukroví nemám trpělivost, takže celý rok vystačím s koláčem na plech nebo štrúdlem nebo bábovkou. A pak v závěru roku vyměknu jako nastrouhané máslo a znovu a znovu, třicet let, zkouším péct vánoční cukroví. Těsta jsou vláčná a vypadají naprosto ukázkově. S výtvory na plechu před vložením do trouby je to, efemérně řečeno, trošku horší. A to, co z trouby vytáhnu, je pokaždé velkým překvapením. Buď se to sype nebo je to roztečené nebo to vypadá docela dobře, ale první sousto vám uvízne v krku jako písek a nejde to posunout nahoru ani dolů.

Já prostě obdivuji lidi, kteří dokáží dělat stejné věci stejným způsobem a dosáhnout stejného výsledku. Kus za kusem, rohlíček za rohlíčkem, košíček za košíčkem.

Mít v továrně zaměstnance jako já, Ford by rozhodně s pásovou výrobou neprorazil. Každé auto by vypadalo jinak.

Neumím napsat dva dopisy stejně, neumím ustlat dvě postele vedle sebe stejně a neumím uhníst z těsta dva stejné preclíky. Nedělám ani stejná tempa při plavání, více méně všechno, co udělám, je originál. Jsem divná? Neukázněná? Nesystematická? Možná. No a co? Aspoň se mnou není nuda. Nikdo, ani já sama, neví, co bude další chvíli následovat. Jednou píšu blog večer, podruhé ráno, pak tři dny nic. Ano, zuby si čistím denně, ale mám tři kartáčky, dvě pasty a začínám pokaždé na jiné straně.

Co mi však rozhodně nechybí, je odhodlání. Proto to zkouším s vánočním cukrovím pořád znovu a znovu. Nedokážu zopakovat úspěch ani neúspěch. Navíc mám velký problém s vážením čekoholiv, hlavně sebe, tudíž beru doporučenou váhu na lehkou váhu. Přiměřeně, to je moje nejoblíbenější množství pro každou ingredienci. Když se mi kdysi podařilo získat se svou vánočkou nějaké veřejné ocenění, vypadalo to se mnou nadějně. Co jsem do ní dala, to jsem si už ale nikdy nevzpomněla, a od té doby peču každý rok úplně jinou vánočku. Jednou to třeba zase vyjde a upeču královnu všech vánoček. Jestli to bude letos nebo za deset let, na tom zase tak nezáleží. Protože vím, že to umím, že můžu uspět prakticky v čemkoliv, co si zamanu. Jen o to neusiluju.

Až to bude důležité, tak to zase přijde. Stejně jako plech vanilkových rohlíčků, které budou úžasně chutnat i úžasně vypadat. Do té doby si budeme pochutnávat na vanilkových placičkách, válečcích, obřích rohlících i malých suchých drobinkách s vanilkovou příchutí. Hlavní je každé sousto dusivého cukroví z dílny Úžasné Báry pořádně zapít, ideálně alkoholem, a Vánoce budou jako z prdu kulička. Prostě úžasné.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Seznam TOP 50gutentor-overlay

Seznam TOP 50

Rozhodla jsem se sepsat soukromý seznam 50 věcí, které bych chtěla do konce života mít či stihnout. Bez ohledu na…
Foto: Pixabaygutentor-overlay

Ženy sobě

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou…
Kouzelný supermarketgutentor-overlay

Kouzelný supermarket

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*