#205 – 204 Kde padají a kde zapadají nápady?

Lapač snů
Foto_ Unsplash

Sprchujete se, a najednou vás napadne řešení problému, kterému jste nemohli přijít na kloub? Vzbudíte se uprostřed noci ze sna, který rozlouskl hádanku nerozluštitelnou během dne? Pak jste na tom jako já. Nejlepší nápady ze mne padají v okamžicích, kdy je nemohu okamžitě zachytit, a tak často mizí v propadlišti dějin.

Celodenní migréna mi narušila i noční spánek. A já, jak nespím a zápasím s bolestí, funguju v automatickém režimu. Mám doslova jiné vnímání, jsem přecitlivělá na hluk a světlo, těžko se to popisuje. Jsem to já, ale nejsem to tak úplně já. Podle mé naivní a bláznivé teorie vysílá bolavý mozek prostě jiné vlny. Jak pohnete ve světě jednou věcí, pohne se tisíc věcí samo od sebe. A to je ta chvíle vidět věci jinak. Cítit jiné vůně. Vnímat svět kolem sebe z posunuté perspektivy. A přicházet na nezvyklé myšlenky.

Dnes ráno v autě jsem dostala zajímavý nápad k Úžasné Báře. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, přestože jsem jela hustou mlhou a blesk bych neviděla, ani kdyby udeřil do auta přede mnou. Bylo to něco výjimečného, vtipného, skvělého, to vím jistě. Co to bylo, to už vám nepovím. Jak rychle to přišlo, tak rychle to odešlo. Neměla jsem jak si nápad poznačit, musela jsem sledovat značky kolem cesty a cyklisty bez světel a celý ranní provoz, a hlava zatížená praktickými informacemi a jejich neustálým vyhodnocováním vypustila předchozí myšlenky. Je to prostě fuč. V tahu. Rozpuštěné v mlze a kapkách rosy. Neposbírám to zpět dohromady, ani kdybych na to měla čas.  

A tak svět přichází o básníky. Vynálezce. Politické stratégy. Geniální myšlenky zrozené ve snech zaspíme, zapomeneme, poztrácíme po cestě.

Kdo z vás má u sebe neustále blok s tužkou na nápady nebo zapnutý diktafon na telefonu? Pokud skutečně existujete, moc blahopřeji. Mně visí u postele lapač snů, ale bez paměťové karty. Nezbývá, že o věcech nepřemýšlet, vypnout hlavu, dělat něco úplně jiného, co si vyžaduje celou naši pozornost, a třeba to znovu přijde a zůstane uchováno pro další generace. A pokud ne, tak se taky nic neděje. Den bez migrény je stejně nejlepším darem, i kdybych ho strávila bez jediné skvělé myšlenky.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA IXX.

Expedice CHIMÉRA IXX.

Moji milí se hodně snažili, aby se toho doma do mého návratu moc nezměnilo. Tak jsem našla kompletní vánoční výzdobu…
Expedice CHIMÉRA XVIII.

Expedice CHIMÉRA XVIII.

Galena získala svůj název podle galenitu, leštěnce olovnatého, který se tady těžil. Starý český název pro tento minerál je blejno…
Expedice CHIMÉRA XVII.

Expedice CHIMÉRA XVII.

Vlaky jsou, v porovnání s cenami jídla v restauraci nebo jednoho piva, levné, zpáteční lístek stojí 12 dolarů.
Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*