Hledání kousku puzzle

Pazzle.
Foto: Pixabay

Leží na mě smutek jako deka. Takový ten nečekaný, tíživý pocit, že s každou kapkou deště padá dolů trochu beznaděje a nečasu. Chybí mi sluneční svit, a to je škaredě teprve druhý den. Je třeba vykřesat světlo uvnitř sebe a chránit ho před poryvy nálad i počasí. Protože jinak bych tady do jara psala pořád totéž. U nás doma tomu říkáme „mít prčivou“, tedy otravnou neutěšenou náladičku, kterou rozdáváme plnými hrstmi ostatním. Zajíček Otrčpysk kdysi vstupoval do naší dcery a my jsme se ho společně snažili zahnat a nahradit hodným Zajíčkem Ušáčkem. Teď mám pocit, že Otrčpysk už mi sedí za krkem. Honem, honem, jak jsme to jen dělali, aby utekl? Ušáčku zlatý, kde jsi?

Nothing Found

Dělám si z toho trochu legraci. Protože bez humoru není života, aspoň pro mne. Kde chybí humor, tam se můžete usmívat do aleluja, a nepomůže to. Tak jako sami sebe nepolechtáte, tak sami sebe většinou ani nerozesmějete. Pokud na to nemáte diagnózu. Zkoušela jsem už ledacos. Dívala jsem se na zápas NHL a vyhrála Philadelfia, které jsem držela palce. Pak jsem si přečetla dvojrozhovor s Voráčkem (náš hráč) a kapitánem Girouxem. Už léta v kabině žertují, jsou jedno tělo a jedna duše, rozdávají na ledě radost a mají vyděláno do konce života. A jsme zase u toho. Kdo má takové štěstí, že může v životě dělat to, co ho nejvíc baví, bavit tím ostatní, a ještě být za vodou? A kdo má takové štěstí, že to, co ho baví, vůbec v životě najde?

Já mám krásný život a v nejmenším si nestěžuji. Ale kousek skládačky pořád chybí. Proto hledám, zkouším, přemýšlím, proto jsem stále na cestě za štěstím a za vlastní úžasností. Ten důvod, proč bych měla ráno radostně vyskočit z postele a na něco se těšit, pracně hledám každý den. Moc jsem toho zažila, moc jsem toho přečetla, možná až příliš. Třeba je třeba se vrátit za začátek. Můj nejoblíbenější citát je hádankou a já cítím, že až ho jednou pochopím, ten poslední dílek puzzle zapadne a obraz bude celý. Jestli to bude můj konec, nebo začátek, to se neví.

Konec našemu hledání nastane, vrátíme-li na místo, z něhož jsme mnohokráte vyšli, a tuto pravdu poznáme.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Expedice CHIMÉRA IXX.

Expedice CHIMÉRA IXX.

Moji milí se hodně snažili, aby se toho doma do mého návratu moc nezměnilo. Tak jsem našla kompletní vánoční výzdobu…
Expedice CHIMÉRA XVIII.

Expedice CHIMÉRA XVIII.

Galena získala svůj název podle galenitu, leštěnce olovnatého, který se tady těžil. Starý český název pro tento minerál je blejno…
Expedice CHIMÉRA XVII.

Expedice CHIMÉRA XVII.

Vlaky jsou, v porovnání s cenami jídla v restauraci nebo jednoho piva, levné, zpáteční lístek stojí 12 dolarů.
Expedice CHIMÉRA XVI.

Expedice CHIMÉRA XVI.

Večerní procházka rozsvíceným městem a pohled na panorama Chicaga přes Michiganské jezero, to byla pro mě naprostá pecka.
Expedice CHIMÉRA XV.

Expedice CHIMÉRA XV.

Celý den jsme věnovali autoturistice. Byl to asi jediný způsob, jak přežít pokles venkovní teploty o dvacet a více stupňů.
Expedice Chiméra XIV.

Expedice Chiméra XIV.

Nastal kolotoč vyplňování formulářů a Jardova odbíhání do směnárny, protože se muselo platiti cash a my jsme neměli už žádné…
Expedice CHIMÉRA XIII.

Expedice CHIMÉRA XIII.

Na začátku pobytu jsme měli pocit, že doprava tady je prostě jeden velký chaos, do kterého nemáme šanci proniknout.
Expedice CHIMÉRA XII.

Expedice CHIMÉRA XII.

Pan Emil nás vyváží na typický mexický brunch. Restaurace je něco mezi cikánským ležením a českou hospodskou zahrádkou.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*