Zimní protestů čas

Humor a láska.
Foto: Pixabay

Tak je to zase tady. Konec stěžování si, že nemáme čas. Budeme ho mít zase o hodinu víc. Je to sice iluze, neb den zase dřív skončí, ale lidé se z různých důvodů na zimní čas těší. Já ne. Ráno budu vstávat tak jako tak do tmy a přijdu i o poslední paprsky slunce po návratu z práce. Zabte mne, kamenujte, ale mně vyhovuje čas letní.

Asi je to tím, že já nesnáším zimu jako celek, tudíž i označení zimní čas je mi nepříjemné jako zimní boty, zimní počasí, zimní deprese a sníh. Letní čas je dobou prázdnin, léta, dovolené, teplých večerů na terase a míchaných drinků. Argumenty, že zimní je ten jediný správný, přirozený, nikomu neberu. Můj názor tak jako tak nikoho nezajímá. Ale nazývejte ten čas, prosím, aspoň jinak. Představa, že možná budeme mít zimní čas i v létě, je fakt děsivá.

Než přijde jaro, bude možná zase všechno jinak. Do té doby se naše biorytmy znovu naladí na každodenní fungování a nikomu už nepřijde divné, kolik je hodin. Pominou stížnosti, protesty odmítačů změny času, nářky matek, pomine i kus dalšího času našeho života. Jen do chvíle, kdy se celý koloběh znovu nastartuje, případně ho politici rozseknou a naštvou polovinu národa svým rozhodnutím. Protože je známo, že čas, který byl vždycky jen jeden, už lidi nespojuje. Od té doby, co máme časy dva, lidi rozděluje. Aspoň dva přechodové týdny v roce určitě.

Já už si svoje analogové palubní hodiny v Ježuře ani nepřetáčím, ten dlouhý proces posunování ručiček nestojí za to. Ony si stejně jdou pořád svým tempem někde mezi zimním a letní časem. Asi je to možné řešení. Zaveďme nový oficiální jednotný čas, MEZIČAS, který bude trvale o půl hodiny dopředu nebo dozadu, podle toho, k jaké časové klace patříte. Bude to řešení takzvaně win-win a můžeme si jako chytré horákyně přiťuknout čin-čin. Slunci na obloze to bude stejně jedno.

Vaše Bára (www.uzasnabara.cz)

Další články z této rubriky

Jak jsem ztratila chuť číst

Jak jsem ztratila chuť číst

Jediné, co mě ještě pořád dokáže potěšit, je čtení oblíbených, léty vyzkoušených knih, které miluju. To je ostrůvek naděje.
Dolce Vita V.

Dolce Vita V.

Tropea a Capo Vaticano byly nejlepší (nejčistší) ze všeho, ale příště zamířím zase někam jinam a třeba i s někým…
Dolce Vita IV.

Dolce Vita IV.

Ráno to vypadalo s počasím všelijak, ale opět vyšlo slunce a pálí tak, že máme v černém autě 29 stupňů.…
Dolce Vita III.

Dolce Vita III.

Dnes jsme se vydali ze západního pobřeží na východní, protože jsme v tom úzkém kousku jižní Itálie. Z jedné strany…
Dolce Vita II.

Dolce Vita II.

Když jsem, dnes i s bratrem, sledovala západ slunce jen pár metrů od našeho domu, na všechna příkoří jsem zapomněla.
Dolce Vita I.

Dolce Vita I.

Moje štěstí vyšlo, když zapadlo slunce. Byla jsem úplně sama, jen moře a já a západ slunce za velkým mrakem.
Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Piš, piš, piš nebo tě sní myš

Píšu opravdu každý den celý život. Píšu pohlednice, posílám dopisy, mám papírový diář a stohy deníků a poznámkových sešitů.
Jak se znemožnit dvěma slovy

Jak se znemožnit dvěma slovy

Každý má rád sushi. Miluju sushi! Pak přichází vysvětlení, kterého se chytají jako pomyslného stébla: Určitě jsi nejedla to správné…

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*