V době, o níž píšu, se na výjezd do jakékoliv cizí země muselo žádat o povolení. Naše babi tehdy aktivně naplánovala výlet do Polska, do krásného města Wrocław, které Poláci nazývají městem stovky mostů. V plánu byla prohlídka města, a pokud počasí bude přát, na zpáteční cestě zastávka u jezer, kde se mělo přenocovat pod stany a v autě.
Povolení, které táta vyřídil, mělo určitou platnost – a nějak se stalo, že do termínu víkendového odjezdu vždycky něco vlezlo. A tak nastala situace, že po nejbližším víkendu by povolení propadlo, tudíž bylo rozhodnuto, že se jet prostě musí.
(Ne)Povedená emigrace
V pátek, když jsme si balili všechno na cestu, zazvonil u dveří známý mých rodičů, který nás každoročně zásoboval meruňkami. Přivezl jich tehdy třicet kilo.
Jak bylo v naší rodině zvykem, okamžitě vypukla hádka, co v této chvíli dělat. Návrh, že meruňky sníme, byl nereálný. Další, že je vezmeme s sebou a usadíme se s nimi na nejbližší tržnici, taky neprošel. Ještě padl i nápad, že z nich máma s babi udělají do rána meruňkové knedlíky a ty nabídneme v nejbližším hotelu. Pravda, máma s babičkou bojovaly proti našim poťouchlým nápadům jako lvice, protože meruňky, které zavařovaly a vyráběly z nich i marmelády, považovaly za rodinný poklad, ovšem v tomto případě vykopaný v nevhodnou chvíli.
Žena, která nezavařuje
Nakonec bylo rozhodnuto, že na výlet se jede. Tančila jsem radostí. Ovšem jen na jeden den. Řvala jsem jak tur, když mi babi (marně) vysvětlovala, že ovoce se musí nejpozději v neděli zpracovat. A máma při té příležitosti zjistila, že nemá skoro žádný cukr. „No nic, peněz máme vyměněných dost, koupíme ho v Polsku,“ rozhodla, protože tehdy u nás v sobotu byly obchody otevřené jen dopoledne.
Na jedné velké tržnici, kam jsme za tímto účelem zavítali, zakoupily velké množství cukru a babi tam objevila zelené fazolky, které ráda vařila na smetaně. Tak mému utrpení neměl být konec: fazolky na smetaně jsem z duše nenáviděla, navíc jsem při zhotovování této krmě musela pomáhat – a vidina, že ještě budu zapřažena do práce místo původně plánovaného a mnou milovaného koupání, byla už příliš.
Talířové kuře jako úplatek
Když jsme dojeli na zpáteční cestě na státní hranice, vyšel k našemu autu český celník. Ptal se, zda máme něco k proclení, a požadoval otevřít kufr. Máma mu ihned sdělila, že nemáme nic kromě balíku cukru.
„Vy vezete balík cukru? On u nás cukr není? Nebo bude zdražený?“ vyděsil se. Na to mu máma vysvětlila naši situaci. To už přicházel druhý příslušník, který pozoroval rozpravu jen z dálky, a ptal se kolegy, jestli je nějaký problém. „Ale ne, paní má jen dvacet kilo cukru.“
„Cože? To bude u nás cukr zdražený? Musím honem dát vědět ženě, chtěla zavařovat!“ nenechal si nic vysvětlit a uháněl do kanceláře k telefonu. První, poučený, nám popřál příjemné zavařování a propustil nás – těžko říct, zda nám uvěřil, protože do kanceláře odcházel rovněž svižnějším tempem.
Fazolky na smetaně nemám ráda dodnes. Co ale miluji, jako netradiční přílohu, je:
Teplý salát ze zelených fazolek
Poslat e-mailem VytisknoutSuroviny
- 450 g zelených fazolek (mohou být zmražené)
- 10 dkg anglické slaniny pokrájené na kostičky
- 5 stroužků česneku pokrájených na jemné plátky
- trochu oleje na osmažení
- sůl
- pepř
Postup
- Fazolky povaříme v osolené vodě asi 10 minut a scedíme.
- Na pánvi rozehřejeme olej, na něm krátce osmažíme na kostičky nakrájenou anglickou slaninu a pak přidáme pokrájený česnek, který necháme rozvonět. Poté přidáme uvařené a okapané fazolky, dobře promícháme a všechno ještě chvíli prohřejeme. Podle chuti přisolíme a opepříme.
- Podáváme s talířovým kuřetem nebo přírodními řízky či steaky.
Poznámky
Zdroj: redakce – Olga Skálová (autorské dílo)
Další články z této rubriky
gutentor-overlayOslava narozenin a trable s počítačem
gutentor-overlayDiety a jejich dopady
gutentor-overlayZelený čtvrtek a tradice v naší rodině
gutentor-overlay
Buďte první kdo přidá komentář