Fejetony a zamyšlení

Můj život je prost mnoha věcí. Nemám žádné démanty, žádné zlato, kromě snubního prstýnku, prstýnku po dědovi a zlaté minimyši na krk, kterou jsem dostala od svého kamaráda kdysi k narozeninám.

Jaké je to psát v dnešní době? Jaké je psát svůj blog? A jaké je chtít napsat knihu? O tom všem je dnešní Úžasná Bára.

Každý důsledek má svou příčinu. Ani Úžasná Bára není stroj, tupě vykonávající svou práci každý den. Jsem jen člověk a můj víkend voní po burčáku a po víně.

Jak jste na tom se sny vy? Zdají se vám? Pamatujete si je? Zapisujete si je? Jsou barevné, nebo černobílé? Příjemné, nebo děsivé? V životě můžeme mít všechno pod kontrolou, ale v noci jsme rukojmí vlastního podvědomí.

Máloco má na člověka takový vliv jako prostředí, v němž vyrůstal. Ani třicet let společného soužití, mých tekoucích nervů neměly na dochvilnost mého muže sebemenší vliv.

Pamatuje si ještě nějaké oblíbené dětské říkanky? A citujete je někdy jako naše Bára? Přečtěte si, jaké perličky se u nich doma říkají dodnes.

Naše stará a nepříliš velká lednička je pořád plná. Je velká pravděpodobnost, že když k nám přijdete i úplně nečekáni, něco na zub dostanete. Protože jestli mám z něčeho panickou hrůzu, je to prázdný stůl.

Kdyby někdo vymyslel, jak vytřídit nepotřebné myšlenky z hlavy a v pytlích je rozvézt do kontejnerů na tříděný odpad, uklízela bych.

Rozšiřování slovní zásoby je pro textaře nezbytností. Chytáme zajímavá slova mezi řádky románů, v odborných statích i na internetu. Nečekané osvěžení ale může přinést i obyčejný katalog zásilkového obchodu.

Vzal sis ženu, která nezavařuje, připomínám každé léto svému muži. Je to nadšený sadař, pěstitel, sběrač a zejména schraňovač.

Můj muž se dnes ale vrátil z lesa s několika malými praváčky, které vypadaly tak roztomile, že jsem je málem vyfotila. Ale pak jsem se vzpamatovala.

Podle zvuků poznáš, jestli jsi doma. Schválně, vyzkoušejte si to! Lehněte si se zavřenýma očima a poslouchejte. Já mám za celý život naposlouchané ty zvuky opravdu dokonale.

Můj nahodilý, až intuitivní experiment s vedením nahodilého, až intuitivního deníku mapujícího jeden rok jedné ženy před jedním životním milníkem ukazuje už po pár dnech zajímavé věci. Třeba to, že by bylo mnohem lepší mít plán. Nejde o to svazovat se dopředu tématy a prázdnými chlívky

Kromě setrvalé snahy zhubnout se na mém seznamu předsevzetí neustále objevuje položka: zlepšit svou angličtinu. Ne že bych anglicky vůbec neuměla, jen jak celý život pracuji s českým jazykem a všemi jeho nuancemi, jak vytvářím složitá souvětí a hledám zajímavá česká slova, neumím myslet ani vyjadřovat

Z hlubin minulosti se vynořují lidé, kteří mi říkají Barčo. A oslovují mě tak občas i úplně noví lidé, se kterými si vykáme. Obzvláště v e-mailové komunikaci.

Emerencie. Filipína. Vilemína. Kredencie. Miluju procházky po starých hřbitovech. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Jiří, ale jména žen a matek jsou někdy téměř neuvěřitelná.

Z Liberce domů do Hostýnských vrchů to trvá pár hodin, ale my jsme si na cestu vyhradili celý den. Rozloučili jsme se s Šárkou a holčičkami, zamávali Ještědu v mlze a vydali jsme se s Jardou na poslední část road show podél státních hranic.

Vyrážíme z Prahy do Jablonce nad Nisou, kde jsem nikdy nebyla. Protože hodláme poznávat cestou českou krajinu, vybíráme ty nejobskurnější cesty a nejpodivnější místa.

Svět Úžasné Báry je plný příhod a nečekaných zvratů. Tak se z plánovaného autorského čtení na severu Čech stala nezávislá road show.

V mé pracovně se usídlila nová kolegyně, které se jen tak nezbavím. Je hrozně chytrá, na všechno zná odpověď a děsně mi leze na nervy.

Rozhodla jsem se sepsat soukromý seznam 50 věcí, které bych chtěla do konce života mít či stihnout. Bez ohledu na to, jak reálné či nereálné se jejich dosažení právě jeví právě teď či jak moc mohu jejich dosažení vůbec ovlivnit.

Vždycky jsem si lebedila v mužské společnosti. Mám ráda chytré muže, kteří vidí svět v souvislostech, mají odvahu a jsou velkorysí, nezabývají se blbostma a navíc pěkně voní.

V našem městě máme kouzelnou velkoprodejnu potravin. Každý zákazník, který do ní vstoupí, se stane neviditelným. Tedy my se navzájem vidíme, občas si i povídáme.

Nealkoholické šampaňské a po půlnoci do postele. Tak vypadal můj letošní Silvestr v domě pro seniory.

Pokaždé, když se potkám s Libuškou, cítím se jako životní škarohlíd. Čínské přísloví říká: Upadni sedmkrát, vstaň osmkrát.

Vodník potřebuje hrnek s pokličkou, aby mu dušičky neutekly. Já potřebuju hrnek s podšálkem, abych si kávu opravdu vychutnala.

Když máte velký dům jako my, můžete schovávat velkou spoustu věcí. Nepotřebných je většina, uznávám, a také se snažím v nestřeženém okamžiku velké množství oblečení recyklovat darováním nebo vyhozením.